Jak už jsem psal v minulosti, jsem jeden z mála renesančních člověků, což znamená, že mám celou šíři zájmů a zálib, které dotvářejí mou nevšední osobnost a které já dotvářím svou nevšední osobností.
A protože jste o tom už četli, tak víte, že mezi mé zájmy a záliby patří i tanec. A letos na jaře jsem se vlivem toho, že jsem byl po jednom hoplapu (kdo neví, co je to hoplapo, napovídám, že je to zkratka, která značí výtrus-vzácného-zvířete platná porada) vytočený jako šroubovák, přihlásil do speciálního kurzu, který se týká karibských tanců.
A jedním z těch karibských tanců, kterým jsme se na jaře věnovali, je bachata. Pro méně informované a pro ty čtenáře (čtenářky nevyjímaje), kteří přišli k mému blogu později, jedná se o tanec, který vypadá přibližně nějak takto:
Jedná se, jak jistě vidíte, o tanec velmi smyslný a velmi společenský. S tím je spojeno i to, že se partnerské dvojice různě promíchávají, čili během jedné písničky tančím s minimálně dvěma, častěji až třemi partnerkami; s tím je spojeno i to, že musím brát ohledy na výškovou a váhovou různorodost partnerek.
Na to jsem se smíchem upozorňoval i naše lektory. Většina partnerek totiž váží přibližně přesně plus mínus třetinu až polovinu toho, co já, a ve chvíli, kdy se navzájem o sebe opřeme dlaněmi, tak musím dát pozor na to, aby najednou nebyla partnerka tři a více metrů ode mne. To je však pouze soukromá poznámka, kterou nic o nikom nenaznačuji, a ta částka rozhodně nesouhlasí.
Při poslední lekci na nás lektoři připravili vychytávku, za kterou se nemusí stydět ani Láďa (který, jak známo, má velkou hlavu jak pytel od banánů) Hruška. Oznámili totiž, že si prohodíme role; ženy budou vůdčí síla v páru a muži budou ti, kteří se budou tomuto vedení přizpůsobovat. Nemusím dodávat, že u některých (všech) dam vyvolala tato informace vlnu nadšení.
Nemusím totiž zdůrazňovat, že většina nás mužských účastníků tohoto kurzu je vyšších postav než většina dámských účastnic. A z toho plyne onen zábavný moment, kdy místo dámy musí do podtočky pán a jeho povinností je podtočit se pod zvednutou rukou vůdčí partnerky.
Nebylo tedy divu, že nad možností si mě povodit zajásala jak má stálá partnerka (pravidelným účastníkům blogerských mecheche dobře známá), tak i ostatní ženy a dívky. Například Soňa, která byla při této lekci jedinou účastnicí, na kterou se mohu dívat rovně, ve chvíli, kdy jsem se zjevil před ní, na mě upřela velmi sugestivní pohled a hlasem, který nedával možnost dvojího výkladu, pronesla: „Těš se.“ A bylo na co.
Jiná partnerka mi věnovala všeříkající úsměv, uchopila mě do svých rukou a pronesla libozvučnou slovenštinou, rovněž bez možnosti dvojího výkladu: „Vediem ja!“
Toto opatření s výměnou tanečních rolí dalo našim již tak dost zábavným výkonům novou energii a šťávu. A podle toho, jak se naši lektoři tvářili, v příští lekci nás čeká určitě další podobně vypečená kulišárna.
