Věřte, nevěřte, aneb Co se stalo a co ne
Sečtou-li se pak všechny články, které jsem napsal na různých adresách a jiných platformách, vychází číslo lehce přes 4000 a to si zaslouží potlesk, dlouhotrvající potlesk a radostné skandování.
Nuže přišel čas lehce poodhalit, které pečlivě náhodně vybrané příběhy z těch, které jste si dosud mohli přečíst, se opravdu staly a které jsem si vymyslel.
Začnu příběhem o neznámé nečekané nezvané návštěvnici (to jsou čtyři slova na n za sebou), která nebyla tím, za koho se vydávala. Uvěřili jste, že tento příběh byl skutečný? Pak jste se zmýlili. Zrovna tento jsem si od začátku do konce vymyslel.
Pak je tu třeba příběh o pratetě Toničce, která celý život pečovala o svou maminku, aby poté, co málem uhořela, tiše zesnula v nemocnici. Stal se nebo ne?
Ano, tento příběh se stal na přelomu 80. a 90. let minulého století na Znojemsku.
Žena jménem Berta se ve svém příběhu seznámila s tajemným cizincem, navíc lékařem, který se do ní on-line zamiloval a chtěl podnikat v Evropě. Mysleli jste si, že se tento příběh stal? Možná se něco podobného někdy stalo, ale tento příběh je fikce.
Příběh o hledání klíčů s naprosto šokující pointou, které si všiml málokdo. Vím, že tento příběh mnoho lidí pobavil, ale stal se opravdu? Ano, stal.
Příběh o nešťastném Oldovi a záletné Renátě zcela jistě nejednoho čtenáře pobavil a nejednoho pohoršil (nebo taky polepšil). Přestože by mohl svádět k přesvědčení, že se stal, a přestože Olda skutečně existuje, příběh jako takový je vymyšlený.
Příběh o hádce ve vlaku, kterážto hádka byla vedena kvůli zapomenuté bábovce, mě, přiznám se, při tvorbě bavil. A navíc, a to bude zcela jistě překvapení, se opravdu stal, odehrál se v polovině 90. let minulého století na Semilsku.
Příběh o tom, jak se nový zaměstnanec vlivem shody jmen stal oblíbencem paní vedoucí, aniž by o to nějak usiloval, a neměl odvahu k tomu jí říct, že není tím, za koho jej ona pokládá; stal se, nebo se nestal? Správně, nestal.
Příběh o setkání cestujícího muže s mladou ženou a jejím ukecaným dítětem, který skončí seznámením a příslibem společné budoucnosti, mohl svádět k domněnce, že je vymyšlený a přehnaný. Nicméně pravda je taková, že se opravdu na přelomu minulého a současného tisíciletí stal, seznámená dvojice je spolu dodnes a ukecaný Honza si užíval dva nové nevlastní sourozence. Navíc každý, kdo ví, kde leží obec Střílky, uhodl, že se příběh odehrál na Moravě.
Příběh o manželské dvojici, která čeká na to, až jim syn přivede představit svou vyvolenou a její dítě, aby došlo k naprosto nečekanému závěru. Stal se? Kdepak, taky je od začátku do konce vymyšlený.
A jako poslední jsem si ponechal příběh o tom, jak Pivník uvízl v jámě, do které se vrátil. A i když o tom budou někteří pochybovat, přesně toto se opravdu stalo. A skoro přesně tak, jak to bylo popsáno. I se závěrem s nalezením peněženky a ostatních Pivníkových věcí.
Záměrně jsem do tohoto přehledu nezahrnul pohádky, pověsti a očividné ptákoviny, stejně jako příběhy, u kterých nechci odhalovat jejich reálnost či vymyšlenost. Věřím, že všichni mí pečliví čtenáři poznali, které příběhy jsou skutečné a které naopak vymyšlené, a nenechali se ani jednou nachytat. S nimi i s těmi méně pozornými se těším na shledání u dalších mých poutavých příběhů.
Martin Irein
Únorový příběh
Den, kdy odešel z domova, už dávno vytěsnil ze své paměti. Myslel jen na jedno, že musí přežít do dalšího dne. A pak do dalšího. A pak do ještě dalšího. A do dalšího, který bude následovat.
Martin Irein
Stýskám si, stýskám
Mé první básnické období bylo ohraničeno roky 1994 až 1998. Většina těch básní už nebude nikdy zveřejněna, což není žádná škoda.
Martin Irein
Mrtvý krtek
Tato báseň je určitým způsobem osudová. Existuje v několika desítkách verzí, včetně té nejdelší, která zabírá 12 stránek rukopisu. Dnešní verze je z těch mírnějších, které nemají devastující vliv na duše čtenářů.
Martin Irein
Černá víla
Když potkáte černou vílu, nevyhýbejte se jí. Neubližujte jí. Nevíte, co se jí honí hlavou a z čeho může mít strach.
Martin Irein
Čtvrtý král
Často se stává, že máme určitou skupinu lidí zafixovanou v paměti jako trojici. Následně se ovšem stane, že jich původní trojice obsahovala mnohem víc.
| Další články autora |
Neposlušné ryby a komické úlovky: tyto rybářské fotografie vás pobaví
Rybařina není jen o perfektních úlovcích a klidu u vody. Často dochází i na vtipné momenty, když se...
V metru bude kontrola mobilů. Policie prověří jak funkčnost, tak i jejich obsah
Ještě než cestující projdou turnikety v metru, může policie kontrolovat, zda je jejich mobil...
Proč jsou ve výtazích naleštěná zrcadla? 3. důvod vás možná překvapí
Zrcadla ve výtazích nejsou jen designovým prvkem. Pomáhají cestujícím cítit se bezpečně, zkracují...
Dvě dopravní změny v Praze. Ode dneška omezení na Pankráci, zítra se uzavře stanice metra A
Cestující pražskou MHD musí na začátku února počítat se dvěma komplikacemi. Jedna z nich ovlivní...
Kolik stojí olympijská kolekce pro ZOH 2026? Nejlevnější kousek vyjde už na stovku
Pletené svetry, zimní bundy, mikiny, rukavice, batohy, ale i přehršel doplňků. Nabídka kolekce...
Náměstí Jiřího z Poděbrad, Praha 3 - Žižkov
Žižkovský masopust - v průvodu šel i tenhle velikánský červený čert

Pronájem bytu 1kk, 27m2, Praha 4 - Michle
Jemnická, Praha 4 - Michle
18 000 Kč/měsíc
- Počet článků 430
- Celková karma 6,34
- Průměrná čtenost 412x
Svou básnickou tvorbu shrnul ve sbírce „S anděly když koketuji“ (2024), jejíž stěžejní součástí je dvanáctistránkový hrdinský epos „Chcíplej krtek,“ což je báseň, jejíž tvorba mu, jak sám ostatně přiznává, trvala ze všech básní naprosto nejdéle. Začal s ní 12. března nebo 3. dubna (o to se dodnes vedou spory) 1994 a dopsal ji 22. dubna nebo 6. května (o to se také dodnes vedou spory) 2017. Jinou jeho často citovanou básní je lehce sebeironická „Zítra porazím Lendla.“
Svou filosofii shrnul ve dvou svazcích svých úvah a esejů, z nichž první nesl název „Tráva je zelená a Pikaču žlutý“ (2011) a druhý vyšel v upraveném, rozšířeném a lépe uspořádaném vydání pod názvem „Nevěřte nikomu, komu je pod deset“ (2019). V současné době připravuje další výbor svých textů pod pracovním názvem „Nepropadejte žádné naději.“
Jako alchymista se proslavil tím, že vynalezl první stoprocentně účinný elixír proti nesmrtelnosti. Díky tomuto vynálezu se stal provozním náměstkem Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
Na památku regionu, ve kterém vyrůstal a dospíval, mu byl udělen čestný titul Valašský Bard. Pro svůj věk je titulován jako Ctihodný kmet.
Mimo to je všeobecně znám a oblíben jako labužník života, elegán, gurmán, ochránce lidských práv a husitský gentleman (i když husitství a gentlemanství prý nejde dohromady), milovník přírody (nebo aspoň toho, co z ní zbylo), krásné literatury, německé poezie, středověké filosofie, moderního pětiboje a paličkování (i když údajně dosud neví, co je to herdule).
Příležitostný herec (česko-německý film „Kryštof,“ německý seriál „Naše báječné roky,“ český seriál „Místo zločinu: Ostrava,“ a další) a zpěvák (legendární skupina „Drobný za bůra“).
Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální a vyjadřují stanovisko Ústavu pro ověřování smrtelnosti.



















