Dětské odpoledne

Poslední pátek v květnu jsme si vzali v našich zaměstnáních dovolenou, abychom mohli pomáhat s dětským odpolednem v nedalekých Roztokách.

Abych to správně uvedl. Kamarádka Vlaďka žije v Roztokách a její manžel je tamním starostou. Mimo jiné pořádají dětský den na konci května, těsně před Mezinárodním dnem dětí. A protože jsme se osvědčili jako dobrovolníci u sázavské poutě, oslovila nás, abychom jí přišli pomoci s pořadatelstvím do Roztok. Musela nás ukecávat hodně dlouho, asi tak necelou minutu, než jsme řekli, že teda jo.
Do Roztok jako takových jsme se vydali už dopoledne, abychom mohli začít stavět stánky, stany a podobné. A dostali jsme opět na starosti stanoviště se střelbou z kuše, což nás potěšilo.
Program začal krátce po poledni, Vlaďka s manželem zpívali na pódiu (a vidět pana starostu, jak se svou chotí prozpěvují o kočce, která seděla na okně a venku štěkal pes, nemělo ideově chybu), první příchozí děti dostaly startovní karty a vydaly se po stanovištích.
Tentokrát zde bylo o dost víc dětí než na Sázavě a taky ve větším věkovém rozpětí. V jednu chvíli jsem ani nevěděl, kterému dítěti zrovna potvrzuji úspěšnou střelbu.
Každopádně nám do celé akce hodilo vidle počasí. Krátce po třetí hodině odpolední začalo pršet, o něco později se spustil slejvák, takže i divadelní představení na motivy dobrodružství pejska a kočičky od Josefa Čapka bylo odpískáno.
Schovali jsme se pod stany a čekali, až to nejhorší přejde. I v tom největším lijáku však přicházeli někteří další zájemci a zkoušení střelby.
Naštěstí se počasí po necelé hodině zase uklidnilo, takže jsme mohli začít sklízet, pomoci hasičům s odvozem a podobně. Nakonec jsme se se všemi zbylými srdečně rozloučili.
Nicméně jak nás oba (a Vlaďku taky) znám, nebylo to poslední dětské odpoledne, kterého jsme se zúčastnili.