Psal jsem to už víckrát, takže nikomu nebude vadit, když si to přečte ještě jednou. Člověk by měl mít sny a cíle a měl by si je plnit. Protože mít sen a jít si za ním je to nejlepší, co můžete udělat.
Nebudu popírat (ostatně popírat cokoli není můj styl, to bych si vyprosil, dámy a pánové), že několik snů se mi již splnit podařilo. Téměř nikdy se totiž nestane, aby byl člověku dán sen bez toho, aby mu zároveň byla dána cesta ke splnění tohoto snu.
Téměř tři roky bylo mým snem večerní pražské fotografování. Prostor je, technika taky, jen časově to dlouho správně nezapadalo. Až to tohoto úterý, kdy měla svátek Dáša.
Odpoledne jsme tedy prohnali venku psa a když se začalo stmívat, vyrazili jsme do centra. Jako první jsme zakotvili na legendárním Střeleckém ostrově.
Pražský hrad se fotí dobře i z mostu Legií a ze Smetanova nábřeží (u té druhé fotky mi lehce ujelo vyvážení bílé).
Novotného lávka je bohužel obehnána pletivem, nicméně starý vousáč Bedřich Smetana si z toho nic na svém podstavci nedělá.
Pak přeběhnout přes Karlův Most na Malou Stranu a následně k Petřínu, kde na nás čeká Strahovský klášter.
A při pohledu na druhou stranu Svatý Vít jak na dlani.
Tradiční pohled na svítící město.
Na závěr ještě jeden pohled na klášter.
Je to splněný sen, během jehož plnění vznikly minimálně další dva sny. O tom, jak už zcela jsitě všichni víte, zase až někdy jindy.
