Páteční hra

Některé představy o tom, jak je možné trávit páteční večer, jsou přehnané. Jiné naivní. Zdeněk žádné představy neměl, proto mu jeho způsob trávení pátečního večera nepřišel divný.

Na získání peněz měl deset dní. Pátek byl tedy logicky pátým, čili  v polovině. Když se Zdeněk objevil na scéně v obleku, který na sobě od maturity neměl a nepředpokládal, že si ho na sebe ještě někdy vezme, nepůsobilo to ani moc rušivě. V centru se v pátek večer pohybují mnohem větší podivíni.
Před vchodem do kasina stál hlídač. Změřil si Zdeňka pohledem, který nevěstil nic dobrého.
„Přišel jste si zahrát?“ zeptal se. Zdeněk přikývl.
„Moment,“ řekl hlídač, vytáhl detektor kovu a jezdil chvíli Zdeňkovi okolo těla. Pak se spokojeně usmál.
„Račte dovnitř,“ řekl.
Zdeněk vešel a pokud byl do té chvíle v klidu, teď z něj všechen klid opadl a nastoupila nervozita.
Aby si pomohl, nechal si vyměnit peníze za žetony. Pak se rozhlédl a přemýšlel, kam se dát.
Když už mu přešlapování na jednom místě bylo trapné, vydal se k ruletě, u které sedělo nejméně lidí. Posadil se a sledoval hru.
„Vsadíte si?“ zeptal se krupiér.
„Příští hru,“ odpověděl Zdeněk a sledoval kuličku.
Padlo číslo dvacet pět. Nikdo z ostatních sázejících si ho nevsadil.
Krupiér roztočil kolo a vyzval k sázkám. Zdeněk přemýšlel. Kristýnu potkal třetího. Vdávat se měla druhého. Tři a dva je pět. Pokrčil rameny a polovinu svých žetonů přisunul k pětce.
Zhluboka se nadechl a vydechl. Když krupiér vyhlásil konec sázek, zavřel Zdeněk oči.
Slyšel, jak se kulička zastavila. Znovu se nadechl a oči otevřel.
Byla to pětka.
Jeho pětka.
Věděl, že mu náleží pětatřicetinásobek vsazené částky. Krupiér to oznámil a přisunul k němu odpovídající počet žetonů.
Zdeněk se znovu nadechl a vydechl. V duchu si vše rychle přepočítal. Potřebuje ještě aspoň jednu nebo dvě podobné výhry.
Vzal druhou polovinu svých původních žetonů a rozhlédl se po hracím plánu.
Znovu chvíli přemýšlel. „Dvacet tři,“ oznámil po výzvě k sázkám.
Znovu to nekonečné čekání na chvíli, kdy se kulička dotočí. Až pak úleva.
I dvacet trojka padla.
Ostatní hráči uznale zatleskali. „Máte štěstí, pane,“ řekl jeden z nich.
„Asi bylo dnes hodně unavené, že sedlo na mě,“ ušklíbl se Zdeněk.
„Vsadíte si ještě jednou?“ zeptal se krupiér.
„Do třetice všeho dobrého,“ pronesl Zdeněk uvolněně a zase posunul část svých žetonů. „Sedmnáct,“ řekl jen tak.
Nepočítal s tím, že by znovu vyhrál.
Přesto mu to znovu vyšlo.
„Končím,“ oznámil krupiérovi, když dostal další várku žetonů.
V doprovodu nenápadě se působit snažícího hlídače si nechal znovu vyměnit žetony za peníze a vyšel před kasino.
„Jestli vám můžu něco poradit, mladej,“ řekl hlídač, který ho uvnitř sledoval, „už sem znovu radši nechoďte.“
„Rozumím,“ pokýval Zdeněk hlavou a vydal se ulicí pryč. Za chvíli zmizel oběma hlídačům z dohledu.
Zašel do boční ulice, kde měl zaparkované auto. Jakmile se přesvědčil, že ho nikdo nesleduje, nasedl a pomalu odjel.