Neklid (návrat)
Z různých koutů Říše začali přicházet bývalí Zvěstovatelovi vyslanci a taky jeho hlídky. Stovky a stovky lidí. Přicházeli, žádali o odpuštění a na svou obhajobu uváděli, že byli pod vlivem Zvěstovatelovy magie a nedokázali mu vzdorovat.
Princezna Lanesi jim postupně vracela jejich práva a svobody. Někteří z nich radostí plakali.
Několik dalších dní jsme vedli dlouhodobé debaty o tom, jak bychom měli naložit se Zvěstovatelem. Návrh na to, aby byl popraven, jsme zamítli. Zbytek života ve sklepení své bývalé pevnosti by taky strávit nemohl. Na žádné řešení jsme nepřišli.
Pak jednoho dne pro mě přišel Walter.
„Pojď se mnou,“ řekl a vedl mě do věže, kde měl dříve svůj hlavní sál Zvěstovatel. Teď sál využívala princezna. Aspoň do té doby, než bude její zámek opraven natolik, aby se do něj mohla vrátit.
Princezna seděla ve velkém křesle ve slavnostních šatech. Kdybych to měl popsat, celá doslova zářila.
Postavili jsme se s Waltrem před ní.
Podívala se na mě a zvučným hlasem zvolala:
„Poklekni před svou princeznou, Tomáši Hrstko z rubové strany.“
Ohlédl jsem se na Waltra. Lehce přikývl.
Poklekl jsem na levé koleno a sledoval jsem princeznu.
Ta vzala do ruky tenký meč a zlehka se jím dotkla mého levého ramene, mého pravého ramene a pak i mé hlavy. A dodala stejně zvučným hlasem:
„A teď povstaň, rytíři Tomáši z Hrstky.“
Postavil jsem se zcela fascinován. Všichni ostatní přítomní tleskali a provolávali mi slávu.
Usadil jsem se v jiné části tvrze. Debatoval s Waltrem o všem možném, hlavně o tom, jaké má v Říši povinnosti rytíř a jaká má práva. Když jsem se dověděl, že mi bude patřit část území, kterou si mohu vybrat (a až na dvě nebo tři výjimky si mohu vybrat prakticky kteroukoli), zaradoval jsem se.
Jednoho večera jsem stál na okraji Říše a pozoroval poušť. Tvrz, která se stala mým domovem, byla za mými zády a já pocítil náhlý stesk.
„Musím se vrátit,“ řekl jsem poušti.
Neodpověděla.
Našel jsem Waltra a rozloučil se s ním. Popřál mi hodně štěstí a abych si zapamatoval, že jsem v Říši rytířem a to mým odchodem nezanikne.
Pak, když všichni usnuli, jsem si vybudoval bránu.
A vešel jsem do ní.
Tentokrát jsem z brány vystoupil uprostřed nástupiště v metru. Během několika málo minut jsem se dostal na svou linku, do příslušné stanice a netrvalo dlouho a stál se před domem.
„Klíče,“ napadlo mě.
Byly tam. Ve vaku.
Za chvíli jsem za sebou zavřel dveře svého bytu. Sundal jsem rybí plášť a kalhoty z Říše a po dlouhé době zapadl do koupelny.
Napustil jsem si plnou vanu horké vody.
Ráno jsem se probudil plný energie. Protáhl jsem se, naházel na sebe oblečení; to, které jsem měl ve vaku během života v Říši princezny Lanesi, jsem nacpal do pračky. Sebral jsem vše, co jsem potřeboval, a vyrazil do práce.
„Tomáš je tady,“ zvolal Rosťa, „tak jak bylo na Madeiře?“
„Na Madeiře?“ podivil jsem se.
„Nedělej se,“ zasmál se Rosťa, „každý rok touhle dobou jezdíš na Madeiru. Jenom letos jsi neposlal ani jeden pohled. To ti musela Bára dávat pořádně do těla, co?“
„Hm,“ udělal jsem.
„Ale prospělo ti to,“ uznale prohodil Rosťa, „vypadáš, jako bys zhubl a zesílil.“
Usmál jsem se sám pro sebe.
Když jsem zapnul počítač, čekalo mě další překvapení. Podle informací na obrazovce jsem byl pryč pouhé tři týdny.
„Ahoj, Tomáši,“ objevila se u mého stolu s králíky Mirka, „už se těším na tu tvou prezentaci na odpolední poradě,“ a někam odplula.
Začal jsem hledat. A skutečně, odpoledne měla být porada. A v úkolech jsem měl vytvoření prezentace.
Hledal jsem dál a prezentaci jsem našel.
Prohlédl jsem si ji a sebekriticky jsem musel uznat, že se mi nepovedla.
Začal jsem ji upravovat.
Prsty mi po klávesnici doslova tančily.
Před obědem zavolala Bára.
„Ahoj,“ řekla nejistým hlasem, „ani jsem ti už nechtěla volat, jen mi pořád vrtá hlavou, proč ses se mnou rozešel.“
Páni, tak já se s ní rozešel a ani o tom nevím!, blesklo mi hlavou.
„Můžeme to probrat,“ řekl jsem, „ale přes týden na tebe nebudu mít čas. Leda, že bys nejela na víkend k rodičům a během soboty se můžeme sejít a vše si vyříkat.“
V telefonu bylo ticho.
„Tak dobře,“ souhlasila nakonec.
Při odpolední poradě jsem poprvé zažil, jak se cítí sebevědomý člověk. Do zasedačky jsem nakráčel jako dobyvatel. A když jsem se podíval na svého šéfa a jeho kolegu – šéfa partnerské firmy, měl jsem co dělat, abych se nezačal smát.
Takových se někdo bojí?
Začal jsem mluvit a otevřel prezentaci.
„Tomáši, na slovíčko,“ řekl mi šéf druhý den, když jsem si zrovna říkal, jak asi moje prezentace zapůsobila.
Vešel jsem do jeho kanceláře.
„Tomáši, co to mělo znamenat?“ vykřikl. „Vy jste se snad zbláznil? Vykládal jste takové nesmysly, takové, to mi promiňte ten výraz, hovadiny. Řekněte mi upřímně, byl jste zhulený, když jste to psal? Protože jestli ano, tak vás okamžitě vyrazím a jestli ne a myslel jste to vážně, tak vás taky vyrazím. Tak co mi řeknete?“
Neřekl jsem nic, protože na šéfově stole se rozezvonil telefon.
„No co je?“ zařval šéf do sluchátka. Pak náhle zkrotl. „Ano, dobrý den, právě tu o tom s ním mluvím. Můžete to zopakovat? Ano, rozhodně předám.“ A zavěsil.
Pak se podíval na mě: „Já vás nemůžu vyrazit. Protože jestli vás vyrazím, tak vás vezmou do partnerské firmy a dají vám dvaapůlnásobek toho, co berete tady. To byl šéf partnerské firmy. Vaše prezentace byla prý nejlepší, jakou kdy v životě viděl.“
„Takže zůstávám?“ usmál jsem se.
„Ale jo,“ mávl rukou.
Několik dalších dní běžel můj normální stereotyp. Měl jsem se cítit dobře, ale pořád jako by mi něco chybělo. Ani setkání s Bárou nepomohlo. Bylo poznat, že se nemáme o čem bavit. Bára odcházela v slzách a já byl překvapený, že jsem si některých věcí dříve nedokázal všimnout.
V sobotu večer jsem se šel jen tak zbůhdarma projít městem. Měl jsem na sobě svůj plášť z rybích šupin. Ani jsem nevěděl jak a ocitl jsem se před černou zdí.
Chvíli jsem na ni jen tak zíral.
A pak jsem zaklepal.
Poprvé.
Podruhé.
Než jsem zaklepal potřetí, černá zeď se otevřela.
Stála za ní Amanda a usmívala se.
„Už na tebe čekám,“ řekla a já vešel za ní.
Martin Irein
Básník, koketující s anděly

Jen málokdy se ve svém programu trefím do výročí některého významného Básníka tak pěkně, jako se mi to povedlo s nejplodnějším českým Básníkem Josefem Václavem Sládkem.
Martin Irein
Hluboký lidský příběh z minulého století aneb Proč není v Beskydech sopka

Než přistoupím k příběhu samotnému, kterýžto příběh jsem několik dní vybrušoval k téměř naprosté dokonalosti, upozorním milé čtenáře na jednoho podezřelého jedince.
Martin Irein
Hluboký lidský příběh z Jasenné aneb Nezdařená spiritistická seance

Obec Jasenná žila poklidným životem až do večera, kdy zničehonic z jednoho domu, stojícího mírně opodál od hlavních ulic, vyběhla skupina vyděšených dívek, které nebyly schopné sestavit souvislou větu.
Martin Irein
Hluboký lidský příběh z Hošťálkové aneb Extrémní proměna paní Antonie Veselé

Kdo se stane všeobecně známou a oblíbenou osobností, může se dočkat toho, že si vytvoří skupinu příznivců, někdy až tak oddaných, že se budou snažit svůj idol napodobovat.
Martin Irein
Hluboký lidský příběh z Francovy Lhoty aneb Z bezdomovce milionářem

Při besedách s čtenáři se čas od času stane, že mě někdo taktně upozorní na příběh, který pokládá za zajímavý a hodný zveřejnění. Nejinak tomu je i u příběhu, který poslední dobou rezonuje Francovou Lhotou.
Další články autora |
Obří výpadek elektřiny ochromil velkou část Česka. Energetici řekli příčinu
Sledujeme online Velkou část Česka včetně Prahy a dalších velkých měst postihl masivní výpadek proudu. Bez elektřiny...
A modré přilby jen přihlížely... Fotka ze Srebrenice dodnes straší Nizozemsko
Seriál Nizozemští vojáci sedí na střeše obrněného vozidla, vedle sebe modré přilby. Pod nimi stojí tisíce...
Plovoucí bary a „nepřevratitelný“ raft. Na Vltavě kvete zvláštní vodácký byznys
Je deset hodin ráno a na jezu v Herbertově, dva kilometry po Vltavě od Vyššího Brodu na jihu Čech a...
Proslavily ji šaty z minerálky. Topmodelka z ikonické reklamy se vrátila do Varů
Michael Douglas, Dakota Johnson, Peter Sarsgaard. Celá řada hvězd a celebrit ozdobila letošní...
Drát, který odpojil polovinu Čech. ČEPS zveřejnil snímky poškozeného vedení
Provozovatel přenosové soustavy ČEPS zveřejnil ve čtvrtek poprvé i snímky poškozeného vedení V411....
Němce dojímá příběh zabitého sumce. Jak se z ryby stal klimatický mučedník
Premium Německo trápí v současnosti hodně problémů... Od neutuchající nelegální migrace přes koaliční spory...
Vloupali jsme se do metra v Berlíně, prozrazuje Jiří Mádl o natáčení s Vorlem
„Museli jsme se vloupat do berlínského metra. Stanici, která byla zavřená, jsme si prostě sami...
Jste velmi zlý člověk. Trumpa rozčílil dotaz novináře k smrtící povodni v Texasu
Americký prezident Donald Trump při návštěvě texaského regionu Hill Country postiženého bleskovými...
Jak se žije bez železnice. Nekompromisní omezení trápí středočeská města
Orlová, Rychvald, Velká Bíteš, ale třeba také Benátky nad Jizerou nebo Kostelec nad Černými lesy....

Prodej rodinné domy - Lejšovka
Lejšovka, okres Hradec Králové
3 140 000 Kč
- Počet článků 401
- Celková karma 9,45
- Průměrná čtenost 428x
Provozní náměstek Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální a vyjadřují stanovisko Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
Ctihodný kmet. Labužník života. Valašský Bard. Básník, filosof, trubadúr, elegán, gurmán, ochránce lidských práv a husitský gentleman (i když husitství a gentlemanství prý nejde dohromady).
Milovník přírody, krásné literatury, německé poezie, středověké filosofie, moderního pětiboje a paličkování.
Příležitostný herec (česko-německý film „Kryštof,“ německý seriál „Naše báječné roky,“ český seriál „Místo zločinu: Ostrava,“ a další) a zpěvák (legendární skupina „Drobný za bůra“).
Pro svou vlídnou a laskavou povahu si už v útlém dětství vysloužil přiléhavou přezdívku „Pan Hodný“ a podle všech dostupných svědectví si ji plně zaslouží.
NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!