Příběh Neklidu, který jste, milí čtenáři a o ani kousek méně milé čtenářky, minulým článkem dočetli, skončil. A jak my legendární a kultovní autoři víme, po každém takovém příběhu musí přijít doslov.
Neklid jsem začal psát někdy na konci roku 2004 nebo na začátku roku 2005. O tom se dodnes vedou spory. A možná to někoho překvapí, ale jako úplně první jsem vytvořil scénu, kdy se hlavní hrdina vrací do Říše princezny Lanesi. A pak mi skutečně celých 17 let trvalo, než jsem dotvořil vše, co tomuto okamžiku předcházelo.
Když mi totiž Tomáš Hrstka vyprávěl svůj prožitek a svou cestu do princezniny Říše, zpět a znovu tam, měl jsem dojem, že si ze mě utahuje. Dokonce jsem se ho ptal, jestli neměl nějakou šílenou vizi poté, co se předávkoval nějakou tou ilegální substancí. Přesvědčil mě tím, že mi předvedl několik svých magických schopností a taky svým pláštěm, jehož povrch skutečně připomíná rybí šupiny; za podmínky, že existuje ryba, jejíž šupiny jsou dokonale kulaté a měří v průměru něco mezi 16 a 20 centimetry. A ačkoli jsem se snažil, nic podobného jsem nenašel v nabídce žádného oděvního prodeje. Dokonce ani ve značkových prodejnách legendární firmy Ťaman a syn.Samotný Tomáš dodnes putuje mezi oběma světy. Jednou za čas se objeví, navštíví své rodiče, poví jim legendu o své úspěšné kariéře a pak se vrátí. Jako rytíř ovládá část územív Říši princezny Lanesi, spolu s Amandou má rovněž několik potomků a jeho poddaní si jej prý pochvalují. Tedy aspoň podle jeho vlastních slov.
Bára Strnadová, Tomášova přítelkyně v době, kdy Tomáš svůj příběh prožíval, jeho návrat do Říše princezny Lanesi skutečně oplakala. Pořád věřila, že se k ní Tomáš časem vrátí. Když jí došlo, že tomu tak nebude, absolvovala několik psychoterapeutických sezení. Během nich si uvědomila, že se k Tomášovi často chovala jako potvora a rozhodla se pro radikální změnu. Odstěhovala se někam k Chrudimi, otevřela si kadeřnický salón, provdala se, povila nejprve rychle po sobě dvě dcery a o několik let později ještě syna, a dnes je z ní naprosto vzorná manželka, matka a podnikatelka. Namyšlená dceruška podnikatele a místostarostky se vytratila.
Rosťa Hálek, Vítek Zvolský, Mirka Klásková, tito Tomášovi kolegové ze zaměstnání už několik let tvrdí, že žádného Tomáše Hrstku neznají a nikdy neznali. Při připomenutí, že měli kolegu, který měl pracovní stůl posázený figurkami králíků, uznají, že něco takového možné bylo, ale že nevědí, že by u toho stolu kdy kdo seděl.
Tomášův šéf Jaroslav Hron rozhodně popřel, že by někdy někomu kvůli prezentaci pro partnerskou firmu vyhrožoval vyhazovem. Tomáše Hrstku zná jen z příběhu o neklidu.
Heinrich Kirsch střet mezi Tomášem a Zvěstovatelem přežil. Našli ho o několik dní později uklízečky v komunistické centrále. Byl v bezvědomí a poté, co se probral, se projevilo, že jeho tělo sice přežilo, ale mozek zůstal mimo. Je maximálně dezorientovaný, neví, kde a proč se nachází, nezná ani svoje jméno. Můžete ho potkat nejen v Praze, ale občas i v některém z okolních měst. Nerozumí nikomu a ničemu a protože nemá žádné osobní doklady, neexistuje možnost, jak mu pomoci.
Samotný Zvěstovatel byl předmětem rokování ještě hodně dlouho. Nakonec byl z Říše princezny Lanesi pouze vyhoštěn. Usadil se na jednom opuštěném ostrově a hledá, kde by znovu získal své magické schopnosti.
Princezna Lanesi se stala královnou. Se svým jménem však nebyla nikdy plně spokojena. Proto se rozhodla používat královské jméno Melinda. Sňatkem se synovcem vládce jiné říše (a opravdu nevím, které, ten název jsem si nezapsal a nezapamatoval), který sám nárok na trůn ve své říši neměl, zakládá novou dynastii. Sama však rozhoduje po poradě s nejmoudřejšími rádci, mezi nimiž má nejvyšší slovo Walter.
Závěrem se sluší poděkovat a to nejen mým literárním vzorům, mezi něž patří mimo jiné pánové Sergej Lukjaněnko, Terry Pratchett, Miloslav Švandrlík, Neil Gaiman a mnozí další, milým diskutérům, jejichž postřehy a nápad byly inspirující a osvěžující (ale splynutí Tomáše s princeznou se fakt nestalo a sám Tomáš mi naznačil, že za pouhý náznak něčeho takového se přestane se mnou bavit a označí mě za ošklivé káčátko; takže si to budu muset nechat do jiného příběhu, kde to bude jiný Tomáš a jiná princezna), své přítelkyni Blance, jejíž bezmezná trpělivost v době, kdy jsem zuřivě bušil do klávesnice, div jsem si prsty neulámal, může být příkladem všem partnerkám všech psavců; a v neposlední řadě mezi ty, kterým se sluší poděkovat, právem patří
___________________________________________________________
(sem vpište své jméno) .
A to je definitivní konec celého příběhu.
