Narozeninové překvapení

Kdyby to o sobě Patrik Seibert někomu vyprávěl, skoro nikdo by mu nevěřil. Nepůsobil tím dojmem, spíš připomínal plachého a nenápadného chlapce. A možná právě toho uměl dokonale využít.

Patrik Seibert už delší dobu měl dvě milenky. Devatenáctiletou Agátu a čerstvou čtyřicátnici Miluši. Proto udržoval dokonalý systém. V pondělí a středu se scházel s Agátou, v úterý a čtvrtek s Miluší. Od pátku do neděle býval sám svým pánem.
Jeho milenky o sobě navzájem věděly a vadilo jim to. I když každé jiným způsobem.
„To mi řekni, co vidíš na té bréce,“ útočila Agáta. „Podívej se na mě, jak mám krásně pevnou postavu. A tady,“ vzala jeho ruku a položila ji na svou roztomilou prdelku, „ani náznak tuku. Copak ta stařenka může být v něčem lepší?“
Patrik se usmál a neodpověděl.
„Měl bys nechat tu vycmrndlou puberťačku,“ hučela do něj Miluše, „možná je mladá a vysportovaná, ale má aspoň nějaký...?“ a ukázala na svá bujná ňadra a rozvlnila svoje tělo. „Ženská musí mít vnady a ta vychrtlina určitě žádný nemá.“
Patrik se usmál a neodpověděl.
Vzato kolem a kolem mu jeho bigamie vyhovovala. Tím, že jeho milenky věděly jedna o druhé, se snažily dělat všechno pro to, aby se už konečně rozhodl pro jednu z nich. Agáta i Miluše se předháněly, která kterou trumfne a o kolik.
Přišlo léto, čas prázdnin a dovolených. Patrik to vymyslel naprosto bezchybně. Nejprve odjel do jednoho penzionu s Agátou (Miluši namluvil, že musí na důležité školení), pak do jiného penzionu s Miluší (Agátě namluvil, že musí pečovat o starou tetu, protože strýc je v lázních). A dbal na to, aby si obě svůj pobyt užily.
Tak to trvalo dny, týdny a měsíce. Agáta dělala všechno, aby byla lepší milenkou než Miluše, a Miluše dělala všechno, aby byla lepší milenkou než Agáta.
Když dostal Patrik od jedné tričko s motivem svého oblíbeného filmu, od druhé dostal nádhernou koženou bundu. Když dostal od jedné řetízek, dostal od druhé hodinky. Nemohl si stěžovat. Ale stěžovaly si ty dvě.
„Měl by ses s tou bábou rozejít,“ přišla s návrhem Agáta, „vždyť to nemá budoucnost. Ona už je za zenitem a se mnou můžeš budovat celý život.“
„Měl by ses s tím mladým telátkem rozejít,“ trumfovala Miluše, „vždyť to nemá budoucnost. Co ona může vědět o životě?“
Patrik je obě vyslechl, odsouhlasil jejich názor a pokračoval stále stejně.
„Jsi zvrhlík,“ konstatovala jeho sestřenice Zdeňka, „a vždycky jsi byl. Jak si vzpomínám, chybělo málo a pokusil ses svést i mě, svou příbuznou. A už ve školce sis hrál dopoledne s Evičkou Smrčkovou a odpoledne s Janičkou Vápeníkovou. A každé jsi říkal, že si hraješ jen s ní. A i teď taháš obě své partnerky za nos. Jak dlouho si myslíš, že to vydrží?“
„To nevím,“ připustil Patrik, „a přiznám se, že mě tato otázka zatím moc netíží. Ještě to netrvá ani rok, takže mám spoustu času si vše promyslet a zbavit se jedné nebo druhé. Nebo obou.“
„Jakmile se jedné z nich zbavíš, najdeš si hned náhradnici,“ konstatovala Zdeňka. „A jakmile se zbavíš obou, najdeš si hned dvě náhradnice. Jsi beznadějný případ a jen proto, že jsem tvá sestřenice, se za tebe zatím odmítám stydět.“
Patrik Seibert souhlasil, že v něčem má jeho sestřenice pravdu. Ale řešit svou situaci nechtěl.
„Tak kdy se s tou stařenkou rozejdeš?“ ptala se ho Agáta.
„Už se na to chystám, bude to každou chvíli,“ slíbil jí Patrik něco, co neměl v úmyslu dodržet, a pohladil ji po zádech.
„Kdy už konečně necháš to mladý koště?“ útočila Miluše.
„Už se na to chystám, bude to každou chvíli,“ slíbil jí Patrik něco, co neměl v úmyslu dodržet, a pohladil ji po zádech.
Obě jeho milenky to viděly stejně.
„Samozřejmě bych mohla k němu nakráčet, když je u něj ta stará bába,“ vykládala důležitě Agáta svým kamarádkám, „a ztropit pořádnou scénu. Ale mám nějakou úroveň a navíc on sám musí pochopit, že jsem lepší. Ve všem,“ zdůraznila a její kamarádky souhlasně přikyvovaly, aby si poté, co se s ní rozloučily, klepaly na čelo.
„Samozřejmě bych mohla k němu nakráčet, když je u něj to mladý střevo,“ vykládala důležitě Miluše své kadeřnici, „a ztropit pořádnou scénu. Ale mám nějakou úroveň a navíc on sám musí pochopit, že jsem lepší. Ve všem,“ zdůraznila a kadeřnice souhlasně přikyvovala, aby po Milušině odchodu znechuceně vrtěla hlavou.
Patrik si stále užíval rozkoše obou žen a obě stejně zahrnoval svou náklonností a mužností. Až do jednoho dne, kdy to do svých rukou vzala Agáta.
„V sobotu mám narozeniny,“ oznámila Patrikovi a opřela se bradou o jeho hrudní kost, „a to je nejlepší příležitost k tomu, abys přišel k nám a konečně se seznámil s mými rodiči. A navíc,“ dodala, když viděla, že se Patrik tváří nerozhodně, „budu pro tebe mít překvapení.“
„Překvapení?“ zareagoval Patrik podle očekávání, „a jaké? Povídej,“ a začal Agátu šimrat na zádech.
„Jen počkej,“ zasmála se Agáta, vysmekla se mu a vyběhla z ložnice, ale jen tak, aby ji mohl doběhnout, chytit, odnést zpět do postele a užít si další dávku vášně.

V sobotu ráno nemohl Patrik Seibert dospat. Z postele vyskočil dřív, než by tak učinil v pracovní den. Pak stál hodně dlouho pod sprchou, holil se k dokonalé hladkosti a zkoušel si základní obraty společenské konverzace.
„Pozvání na oslavu Agátiných narozenin,“ rozumoval, „zhoršuje mou pozici pro případný rozchod s Agátou. Není možné, abych s tím vyrukoval v tak slavnostní den. Mohlo by dojít k nedorozumění a dokonce ke konfliktu, který si nemohu a ani nechci dovolit. Na druhou stranu,“ zamyslel se, „mi tato situace uvolňuje ruce pro případný rozchod s Miluší, protože pozvání k rodinnému obědu je dost legitimní důvod, abych mohl vysvětlit, že jsem se rozhodl pro Agátu.“ Nemohl být se sebou spokojenější.
Cestou k Agátě koupil velkou kytici. Přišel sice o větší množství stokorun, to však nemohlo jeho náladu zkalit.
„Už jsi tady,“ vypískla radostně Agáta, když mu přišla otevřít poté, co zazvonil u dveří domu, „pojď dál, naši už čekají a moc se na tebe těší.“ Přijala kytici, zapůjčila Patrikovi pantofle a když ji Patrik viděl v opravdu miniaturních šatech, pocítil správnost své přítomnosti v jejím domě.
Agáta otevřela dveře kuchyně a zvolala: „Tati, mami, tohle je Patrik. Patriku, to jsou mí rodiče.“
Patrikovi ztuhl úsměv ve tváři a nohy jakoby mu vrostly do podlahy.
Vedle Agátina usměvavého táty stála… Miluše!
V první chvíli napadlo Patrika, jestli se nestal obětí nějaké léčky. Pak si povšiml, že i Miluše je zaražená jako větry novorozence. To už se k němu řítil Agátin táta.
„Ahoj, Patriku, já jsem Tonda, pojď dál, posaď se, už jsme se na tebe těšili, že jo, maminko?“ a plácl Miluši po zádech. Miluše jakoby se probudila.
„A…, ano,“ řekla pomalu. „Taky mě těší, já jsem Miluše.“
Během oběda se Patrik cítil jako v kleštích. Seděl mezi svými milenkami a naproti otci jedné a manželovi druhé v jedné osobě. Skoro ani nevnímal jídlo.
„Tak a teď to moje překvapení,“ vypískla Agáta, jakmile všichni dojedli. Zvedla se, vyběhla z kuchyně a než si toho stihl Patrik všimnout, byla zpátky. A tvářila se důležitě.
„Tadá,“ udělala, „překvapení!“ zvolala a na stůl položila těhotenský test.
S dvěma čárkami. Patrik málem omdlel.
„Tak to je gól,“ zvolal Agátin táta, „tak já budu dědek! No, to se mi dnes líbí. Mladí se obvykle upejpají, do dětí se jim nechce, a vy ze mě uděláte dědka! Takovou radost jsem už dlouho neměl,“ jásal a smál se na celé kolo.
„Když už jsme u toho,“ řekla po chvíli upjatě Miluše, „taky mám překvapení.“ Zvedla se, odešla a přišla se svou kabelkou. Patrik se začal obávat toho, co z ní Miluše vytáhne.
Něco vytáhla a za soustředěných pohledů všech položila na stůl.
Byl to těhotenský test s dvěma čárkami.
V Patrikovi by se krve nedořezal.
„Teda, mami,“ vydechla obdivně Agáta.
„Tak to je ještě větší gól,“ smál se nahlas její otec. „Tak já budu dědek a ještě navíc i fotr, no to se povedlo,“ a smál se nahlas naprosto čistým radostným smíchem.
Agáta si nevšimla, že Patrik upřel na Miluši tázavý pohled a nenápadně ukázal na sebe. Ani toho, že Miluše neznatelně přikývla. A nevšiml si toho ani Tonda.
„To chce panáka,“ rozhodl Tonda, zvedl se z židle, odběhl a za chvíli se vrátil se skleničkami a lahví, o jejímž obsahu se nedalo pochybovat. „Holky nemůžou, tak si dáme my. A kopni to do sebe na ex, zeťáku.“
Patrik do sebe obrátil panáka s nepředstíranou vděčností.