Na jeden večer Ježíšem

Někteří si možná pamatují na to, že před několika lety nastal rozmach zážitkových agentur. Proč ne, klienty si jistě jejich nabídka našla. Pro mě platí, že nejlepší zážitky přináší sám život.

Všechno to začalo ve večerních hodinách čtvrtku, kterému se říká Zelený. Dorazili jsme do kostela na večerní bohoslužbu, jak je u nás milou tradicí s pěkným časovým předstihem. A během té necelé půlhodiny před samotnou bohoslužbou nás potkala naše paní farářka, zabodla do mne svůj pohed a zeptala se:
„Koho jste hrál loni při Pašijích?“
Zapátral jsem ve své fenomenální paměti a se smutkem v hlase odpověděl, že loni jsem při Pašijích vůbec nevystupoval.
„Tak já vám dám nějakou roli,“ pokývala paní farářka hlavou, za chvíli se vrátila a předala mi složku s textem. „Budete Ježíš,“ dodala a upřela na mne laskavý pohled, který je vždy účinnější než jakékoli projevy nátlaku či agrese.
Zde pokládám za nutné upozornit, že použití slova laskavý je ve zcela jiném významu, než ve kterém jej používali mí oblíbení komixoví hrdinové Asterix a Obelix při jednání s Římany. Konec upozornění.
Rozevřel jsem složku a začal jsem si pomalu procházet text. Zjistil jsem, že se dá rozdělit na dvě části, přičemž v té první toho namluvím docela dost, v té druhé naopak jen jednu krátkou větu.
Protože mě paní farářka dobře zná, důrazně mi doporučila držet se textu a neimprovizovat. Takže můj návrh, abych Jidáše ve chvíli, kdy přijde s vojskem, odpálkoval „Odprejskni, křiváku!,“ nebo Pilátovi odpověděl „No jasně, že jsem Ježíš, máš s tím nějaký problém?,“ neprošel a musel jsem se jej vzdát.
Zde opět vysvětlovací vsuvka. Pro naši domácnost jsou Velikonoce velmi akčním obdobím, na jehož konci očekávám minimálně stejný počet volných dní bez jakékoli akce. Konec vysvětlovací vskuvky.
Během pátku jsem pak do textu, který mě večer čekal, nakoukl dopoledne a následně v podvečer poté, co jsme absolvovali Křížovou cestu a na krátkou chvíli se zastavili doma. Pak nezbylo nic jiného, než vzít složku s textem a vyrazit.
Naštěstí jsme se sešli ještě před celou bohoslužbou a domluvili se, kdo, jak a co bude říkat a jak si budeme předávat mikrofon tak, aby text nevázl a dobře navazoval. A pak došlo k oné zmíněné události.
Naše skupina nastoupila dopředu, vypravěč se ujal slova a pak jsme navazovali my, představitelé jednotlivých postav. Tréma velice rychle opadala a do svého textu jsem dokázal položit všechny emoce, které k němu patří.
Škoda jen, že jsme si vzhledem k okolnostem nemohli vysloužit potlesk na otevřené scéně, nicméně byl jsem za svůj výkon pochválen a dobře jsem tak zúročil své četné herecké zkušenosti z minula.
A když se tak za tímto krásným zážitkem ohlédnu, opravdu nevím o nikom, kdo by se k této konkrétní postavě hodil lépe než já