Jak jste si asi všimli, většina hudebních ukázek, které jsem uvedl ve svých „devadesátkových“ článcích, stejně jako v článku o ženských hlasech, byla v angličtině. Dnes předvedu něco málo hudby v libozvučné španělštině.
Na úvod zůstanu v Evropě. Nejbližší španělsky mluvící zemí je logicky Španělsko. A i když není hudebně tak známé, i tam jsou zajímaví interpreti.
Těmi prvními jsou legendární Héroes del Silencio s jejich nejslavnějším kusem Entre dos tierras (Mezi dvěma světy):
Z téže země tu mám i druhého dnešního zástupce, kterým jsou legendární Los Suaves. Existují už přes čtyřicet let a jede jim to výborně:
Více španělsky mluvících najdeme překvapivě na opačné straně Atlantiku. Stačí přiletět do Argentiny a přivítají vás Tren Loco. Není to, pravda, úplně nejobjevnější hudba, nicméně za poslech určitě stojí:
A kdo chce, ten může v zemi, která dala světu mimo jiné Diega Maradonu, najít i Los Antiguos, představitele klasického argentinského hard rocku:
Další zemí, kterou si dovolím představit, je Peru. Tamní hudební scéna se rozvíjela pomaleji, i tak přinesla zajímavá jména. Například Huelga de Hambre:
O něco mladší peruánská skupina, založená na rockových základech, ovšem s mnohem širší hudební diverzitou, je Los Mojarras:
Určitě nesmím minout legendární Chile. O chilské hudbě se toho moc neví, a to i přesto, že nejslavnější chilský hudebník je Tom Araya, zpívající basák skupiny Slayer. Po delším hledání a zkoumání na mě vykoukla skupina Fiskales Ad Hok:
A po delším hledání ještě i Alejandro Silva power cuarteto:
Dnešní exkurzi po španělsky zpívané hudbě zakončím v Mexiku. Tamní hudba v sobě míchá lidové motivy, pracuje s blues, ska a dalšími vlivy. Jako první si dovolím představit skupinu La Comuna:
Na závěr jsem si nechal svou mexickou nejoblíbenější. Opravdu, Maldita Vecindad jsou jednou ze skupin, které hrají jen o něco kratší dobu než náš Olympic, ovšem na energii, smyslu pro humor a radosti z hudby jim to neubírá:
Pokračování (snad někdy) příště.
