Helena a jiná historická překvapení

Je všeobecně známo, že ne vše, co se v historii lidstva kdy a kde odehrálo, se vešlo do učebnic či do sbírky pověstí, kterou sepsal starý fousáč Eda Petiška.

Tak například mnozí z nás znají pověst o Heleně, manželce krále a vícenásobné matce královských dětí, kterou unesl trójský princ Paris (aniž by bylo zmíněno, zda měl bráchu Dakara). Není známo, zda ji do Tróje unesl přes Bohnice nebo přes Kobylisy, každopádně tím vyvolal legendární válku.
Co však nám všem Eda Petiška zatajil, bylo poměrně rozsáhlé zklamání obyvatel Tróje. Měli s příjezdem Parida a Heleny spojena jistá očekávání. A jak všichni dobře víme, po očekávání musí zákonitě přijít zklamání.
Trójané okukovali novopečenou spolobčanku Helenu a vrtěli hlavami. Jeden z nich, jak zaznamenal tamní kronikář, šťouchl loktem do svého souseda a pravil: „Pohleďte, milý světa znalejší sousede, tu ženu předcházela dechberoucí pověst o jejích vnadách. I těšil jsem se, že bude, podobně jako Božena, dcera sedláka Krušiny, která svými vnadami zaujala knížete Oldřicha, rovněž i tato Helena přenáramně proprsena. A nyní mám podezření, že pověst o její vnadnosti lhala!“
Jeho soused chvíli nad těmito slovy přemýšlel a poté odvětil: „Inu, milý světa méně znalý sousede, zřejmě jste tu pověst o Heleně ze Sparty nepozorně poslouchal. Bylo jasně řečeno, že tato žena je proslulá pro své tzatziki! Co jste tam vlastně místo toho posledního slova slyšel?“
Odpověď prvního Trójana se bohužel už nedochovala a ani Heinrich Schliemann poté, co odhalil místo, kde stávala Trója, další pokračování této konverzace nenalezl.

Nechám nyní Helenu Helenou a její vnady jejím vnadám. Ostatně, jak říká klasik, je to hlavně pověst. Nicméně v tehdejším Řecku docházelo k určitému nepochopení tehdejšího formy, v níž se zapisovalo konkrétní datum.
Pro představu uvedu příklad. Takový typický Řek se vydal poslechnout si nějakou pěknou filosofickou přednášku. Cestou z přednášky se zastavil v typické řecké trafice a koupil si noviny. A na novinách se skvěl nápis (například): „Dnes je 13. srpna 411 př. n. l.“ Takový Řek to zprvu mohl přehlédnout, nicméně postupem času si té podivné zkratky za číslem udávajícím aktuální rok začal všímat a jako každý správný Řek nad ní začal filosofovat ve snaze přijít na to, co znamená „př. n. l.“
S touto zkratkou je spojen i legendární Alxandr III. Makedonský, kterému se, navzdory jeho nevysoké postavě, rovněž říkalo Veliký. Nakonec i poslední stránka z jeho deníku tak, jak se zachovala (a je pravda, že některé fráze mohly mít více výkladů nebo podkladů), vypadala nějak takto:
květen 326 př. n. l.: Dobýt Indii a zjistit konečně, co znamená „př. n. l.“
únor 323 př. n. l.: Vrátit se do Babylónu a naplánovat další bitvu, ovládnout Arábii a zjistit konečně, co znamená „př. n. l.“!
červen 323 př. n. l.: Umírá bez toho, aby zjistil, co znamená „př. n. l.“

O co snazší to měli Anglové, původně germánský kmen, který začal kolonizoval oblast, kterou dnes známe jako Anglii. Nejprve, aby se odlišili od ostatních germánských kmenů, začali cestovat výhradně po levé straně vozovky. A místo krásné zkratky „př. n. l.“ používali zkratku „B. C.“
Takový lord z kmene Anglů přišel do trafiky, koupil si legendární Timesy a viděl datum (opět například) „16. května 214 B. C.“ Zachmuřil se a optal se trafikanta:
„Co vlastně znamená to B. C.?“
„Inu, sire,“ odpověděl trafikant, „to přece ví každý. Znamená to „Before Christ“.“
„Well,“ pravil lord, „a kdo je vlastně ten Christ?“
„Vím já?“ rozhodil rukama trafikant.

Jak vidno, v historii lidstva se odehrály mnohé události a záhady, které dodnes nejsou rozluštěny. Můj soukromý jednočlenný výzkumný tým zcela jistě brzy přijde s dalšími odhaleními a nečekanými výsledky.