Zdá se to skoro nemožné a mnozí mě budou mít za velkého fantastu, je to však tak. I mě si lze s někým splést a pokládat mě za někoho, kým nejsem a nikdy nebudu.
Minimálně první část svého života jsem žil v domnění, že jsem nezaměnitelný a že si mě nelze s nikým splést.
Ovšem krátce po dvacátých narozeninách začalo toto mé přesvědčení dostávat určité nezanedbatelné trhliny.
Pro později narozené to bude nezvyklá informace, nicméně tehdejší online komunikace se odehrávala prostřednictvím BBS. To byly takové prababičky dnešních (a)sociálních sítí a diskusních serverů z nepříliš dávné minulosti.
A v rámci jedné z těchto BBS jsem se jednoho dne dočetl, že mám nejspíš nějaké dvojče. Protože v době, kdy jsem nad veškerou pochybnost pobýval v Liberci, jsem se měl podle popisu situace nacházet v Ostravě. Jen s nikým z lidí, kteří mě v té Ostravě měli vidět, jsem se neměl bavit. Údajně jsem tedy v době, kdy jsem byl prokazatelně v Liberci, měl v Ostravě ignorovat lidi, kteří mě tam měli potkat.
Zamyslel jsem se nad tím a protože se mi to líbilo, zamyslel jsem se nad tím ještě jednou. A zauvažoval jsem, že jde o docela zábavnou situaci a že je škoda, že ten, kdo v Ostravě potkal mého údajného dvojníka, se kterým si mě spletl, jej nevyfotil, abych mohl posoudit, do jaké míry je vzájemná podobnost viditelná.
Během následujících let se zcela výjimečně stávalo, že se ke mně hlásil někdo, koho jsem do té doby nikdy v životě neviděl, a tvrdil mi, jak je rád, že mě znovu vidí. Protože jsem měl vypracovaný systém několika univerzálních odpovědí, vždy se mi podařilo se z takové situace vykecat.
Další vlna pletení si mě s někým jiným proběhla v minulém desetiletí. A začalo to v městečku, kde žijí moje děti.
Nepravidelně se mi stávalo, že mě pozdravil někdo, koho jsem neznal a ani neměl v úmyslu znát. Vždycky jsem na pozdrav odpověděl, neboť tak je to správně. Jen mi vrtalo hlavou, proč mě zdraví někdo, o kom nic nevím.
Rozsekla to jedna paní, která mě nejen pozdravila, následně se se mnou dala do družného hovoru. A vysvětlila mi, že je na beton přesvědčená, že jsem jeden z lékařů z místní polikliniky a že si mě proto velice váží. Srdečně jsem jí vysvětloval, že ačkoli si práce lékařů vážím, nejsem tím, za koho mě pokládá. A i když to paní odmítala přijmout, nakonec pochopila, že si mě spletla.
Další pletoucí setkání jsem zažil o něco málo později, kdy mě oslovila neznámá paní s otázkou, zda jsem kněz. Dodala, že se potřebuje akutně vyzpovídat, pročež hledá kněze.
Poté, co jsem překonal první vlnu údivu nad tím, že si mě mohla splést s knězem, jsem opět podle pravdy odpověděl, že kněz nejsem. Navíc jsem jí i poradil, kde skutečného kněze najde. Paní měla ve finále radost.
Dobrá, toto byly příklady lidí, kteří si mě s někým pletli a poté, co jsem jim vysvětlil, že si mě s někým pletou, to pochopili a nadále v této praxi nepokračovali. Ovšem aby byl můj příběh kompletní, je nezbytně nutné uvést příklad jedinců, kteří toto mé vysvětlení nepochopili.
Jak už jsem uvedl výše, mezi prehistorickými BBS a dnešními (a)sociálními sítěmi byly jako mezikrok diskusní servery. Tam se setkávala spousta lidí, někdy i dvacet najednou. Na jeden takový jsem se někdy v momentální ztrátě soudnosti zaregistroval, nicméně jsem shledal, že tamní debaty jsou o ničem nebo o něčem velmi podobném. A zde začíná nejfantastičtější příběh o tom, jak si mě někdo s někým pletl.
Jak asi víte, existují různé skupiny lidí. A jedni z nich jsou dobrovolní hasiči. Ti občas pořádají svoje závody. A pak oslavují buďto výhru nebo prohru. A jedna taková hasičská buňka se nacházela v jedné malé obci poblíž Brna.
Některý jedinec, rovněž registrovaný na zmíněném diskusním serveru, se zřejmě o hasičský sport zajímal, neboť někde našel fotografii jednoho z dobrovolných hasičů z malé obce poblíž Brna, nasdílel ji v rámci diskusního serveru a k tomu přidal poznámku, že tímto hasičem jsem nepochybně já.
Zasmál jsem se tomu a odpověděl jsem, že i když hasiče uznávám jako užitečné lidi, s tím konkrétním hasičem opravdu nemám nic společného. A stejně jako v dříve zmíněných případech jsem se domníval, že jsem narazil na lidi chápající, kteří jakmile jim sdělím příslušné vysvětlení, svůj omyl pochopí. Nestalo se tak.
Poté, co jsem jedincům z diskusního serveru sdělil, že s příslušným hasičem nemám nic společného, jsem se dočkal toho, že svým vyjádřením se za uvedeného hasiče rozhodně vydávám. Logika šla u těchto jedinců neprobádanými cestami.
Tudíž – ačkoli se to zdá nereálné – existuje nenulová množina lidských jedinců, kteří si mě spojují s hasičem, se kterým nemám nic společného, právě proto, že s ním nemám nic společného. A protože zmíněný diskusní server už asi 8 let neexistuje, tak samozřejmě nevím, zda je tahle představa ještě drží.
Závěrem opět jedna veselá historka ze spletení si mě s někým jiným. Před několika lety jsem se vydal na tancovačku v obci, ve které jsem nikdy předtím nebyl. V tamním kraji jsem byl jako turista a nenapadlo mě nic lepšího než si svůj pobyt takto občerstvit.
Poslouchal jsem hudbu, popíjel různé nápoje a sledoval cvrkot. Do té chvíle, než se ke mně přimotal nějaký značně podroušený mladík, který mi tvrdil, že mě zná a že jsem před dvěma týdny jeho tetě hrál na oslavě narozenin a že mi za to velice děkuje a zve na panáka.
Vzhledem k jeho stavu jsem tentokrát vzdal pokus mu cokoli vysvětlit a nechal ho při jeho představě. Předpokládám, že následující den si už z toho nic nepamatoval.
