Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku, snad Ti nebude vadit, že s Tebou komunikuji stejně neformálně, jako v době, kdy jsem byl o několik desítek let mladší. A během spousty z těch několika desítek let jsem Ti nepsal a vím, že už to nedoženu.

Čím déle chodím po tomto světě, tím víc si říkám, jak to s Tebou vlastně je. Doopravdy se vlastně neví, kdy ses ve skutečnosti narodil a to, že si tento okamžik připomínáme zrovna na Vánoce, je vlastně uměle dosazená tradice. A tato první z těch více záhad, kterými jsi opředen, dotváří Tvou naprosto dokonale domyšlenou image.
To se Tě chci už spoustu let zeptat – jaký on vlastně ten svatý Josef byl jako nevlastní fotřík? Takový zástupce Tvého skutečného Otce; muselo to pro něj být jako pro chlapa složité srovnat se s tím, že ve Tvém životě bude vždycky hrát jenom druhé housle a že se na něj bude vzpomínat jenom jako na Tvého pěstouna.
Píši to proto, že jsem zažil život s nevlastním otcem, který vstoupil do mého života někdy okolo mých čtyř let a dal mi mé dnešní příjmení, pod kterým jsem všeobecně znám a oblíben. Bohužel se brzy začaly projevovat jeho temné vlastnosti, zejména to, že byl alkoholik, psychopat a agresor v jednom. V tomto směru jsi to měl, jak věřím, určitě lepší.
Pak je tu další věc, která mi přijde divná, ale v tom jsi zcela jistě nevinně. Když ses totiž narodil, dorazili do Jeruzaléma mudrci z východu. Ty asi jako jediný víš, kolik jich doopravdy bylo a jestli se nějak jmenovali. My si dnes říkáme, že byli nejspíš tři a přimysleli jsme jim jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Dost dobré, že jo? Mně se to odmalička dobře pamatovalo, protože zkratka KMB byla mimo jiné v SPZ kroměřížského okresu, kde jsem také trávil část dětství. Tady vidíš, že stačilo přimyslet mudrcům jiná jména nebo je jmenovat v jiném pořadí a moje mnemotechnická pomůcka by mi byla k ničemu.
A tady je to, co je mi divné. Ti mudrcové se v Jeruzalémě ptali, kde že mají hledat toho Spasitele, Mesiáše, Krále, který se právě narodil. A tamní obyvatele, namísto aby měli z jejich hledání radost, pojala hrůza. Hrůza z toho, že jim někdo sděluje dobrou zprávu. Poslouchej Ježíšku, Tví soukmenovci jsou pěkně zvláštní, všiml sis toho někdy?
A pak ta patálie s Herodem. On totiž byl asi taky pěkný pošuk, když se rozhodl nařídit vyvraždit miminka. Víš, Ježíšku, já jsem proslulý tím, že nikomu nikdy a za žádných okolností nepřeji nic zlého. Jen jsou lidé, kterým přeji, aby měli svědomí. A doufám, že právě Heroda ve finále jeho svědomí rozežralo. A jestli ne, tak mi o tom neříkej a nech mi tuto pozitivní iluzi.
Máma a nevlastní otec s Tebou prchli do Egypta, což je další paradox – do země, která kdysi Tvé předky zotročila, utíkali jako do svobodného místa, kde budou v klidu před tehdejšími izraelskými představiteli. A vrátili se, až když bylo jasné, že Herodes je po smrti.
A teď mi, Ježíšku, pověz, co že jsi vlastně dělal mezi dvanácti a třiceti lety? Protože vím, že ve dvanácti ses zapovídal v chrámu, kde jsi vyškoloval tehdejší mudrce a docela jsi jim dával na frak (současný člověk by možná řekl, žes je pěkně trollil), a pak je skok a najednou jsi statný třicátník a jdeš navštívit Honzu Křtitele. Někde se ve Tvém příběhu ztratilo celých osmnáct let. Co jsi vlastně tou dobou dělal? A kam se poděl Tvůj otčím Josef? Protože ve Tvých dospělých příbězích už nefiguruje. Poslechni, Ježíšku, to není moc fér utajit většinu svého života.
Každopádně sis vyvolil dvanáct učedníků. Pěkné číslo, odpovídající původnímu počtu izraelských kmenů. A teď mi řekni, vážně bylo nutné mezi ně brát Jidáše? Přece jsi musel vědět, že on bude ten zrádce, který Tě bez skrupulí udá. Vybrat místo něho kteréhokoli jiného Frantu, Pepu, Tondu, Vláďu nebo Lojzu mohlo přinést lepší výsledek.
A když už jsem u těch učedníků, v tom, jak jsi s nimi jednal, se projevuje Tvůj neuvěřitelný smysl pro humor. Spousta lidí tvrdí, že humor není s Tvým životem a posláním slučitelný, ale já ho ve Tvých příbězích vidím.
Jako jo, že před svými učedníky předvedeš něco, co pro ně není pochopitelné, to je jasné. Jenže když se Tě ptají na to, co je za tím, co jsi předvedl, vůbec se nezdržuješ s nějakým vysvětlováním a naprosto na pohodu jim odpovíš, že jsou malověrní. To je dokonalá ukázka Tvého humoru. Pro Tvé učedníky musela být ta odpověď hodně zarážející, protože ani v nejmenším nepochybuji o tom, že Ti věřili každé slovo. Jindy jsi jim na konkrétní otázku odpověděl příběhem – ať už o marnotratném synovi, o dělnících na poli nebo o rozsévači. Příběhy jsou to pěkné a pro nás, kteří máme při jejich čtení už určitou teoretickou přípravu, i pochopitelné, tu přípravu však Tví učedníci neměli, což byl jejich mírný handicap. Museli být z Tvých trefných přirovnání taky maximálně zmatení.
A pak se Tvůj příběh začal chýlit k závěru. Jidášova zrada, zajetí, setkání nejdřív s Pilátem, který rozhodně neměl náladu cokoli řešit, pak s dalším Herodem, který byl, to si mezi námi dvěma, když jsme tady sami, přiznejme, taky pořádný trouba, a pak zase s Pilátem. A toho jsi svými odpověďmi, rovněž plnými nekonkrétních náznaků, znejistěl natolik, že souhlasil s Tvým ukřižováním.
Si tak říkám, že to, co se Ti tenkrát během těch velikonočních svátků povedlo, byl opravdu majstrštyk. Ten příběh jsem pravidelně slýchával o každém Velkém pátku a pokaždé jsem v něm našel něco unikátního. Trpěl jsi jako nejhorší z nejhorších, aby ses mohl stát nejlepším z nejlepších. A to je ten poslední paradox. Zatímco Tví následníci, mezi nimiž se rozvinulo křesťanství, nemají sebemenší problém s tím uznat, že jsi Boží syn a Spasitel, pro své židovské soukmenovce jsi dodnes jenom jedním z proroků. A aby ten paradox dosáhl maxima, v tomto bodě se shodnou i se svými muslimskými protivníky. Jsem přesvědčen o tom, že i tím, jak Tě Židé berou, se neskonale bavíš.
Ježíšku, na závěr Tě chci přece jen o něco málo poprosit. V květnu tohoto roku sis k sobě vzal Martinu, která pro mě byla víc než sestrou, člověkem bližším než ti, kteří by mi měli být oficiálně nejbližší. Prosím Tě o to pokaždé, když si na ni vzpomenu, a Ty víš, že je to častěji než často. Prosím, i s Tvým tátou mi tam v tom svém království na ni dohlédněte. Věřím, že sis ji nebral k sobě v nejlepších letech proto, aby i po smrti trpěla.