A kdo mi teď přinese dárky?

Vím, že není správné poslouchat cizí hovory, někdy se člověk bez toho neobejde. Většinou při cestování, zejména povrchovou dopravou. Nejčastěji tou tramvajovou.

Taková tramvaj se šine centrem města a v očekávaném okamžiku míjí církevní objekt. Projíždí okolo kostelů, z nichž některé jsou vyzdobeny kříži s ukřižovaným Ježíšem. A tady se celý příběh odehrává.
Na dvojsedadle sedí asi tak pětiletá holčička s maminkou. Holčička zvědavě pozoruje okolí trasy a nic jejím zvědavým očím neunikne.
„Mami, co to je?“ ukáže právě na ten kříž, k němuž je přibito Ježíšovo tělo, které má navíc ve tváři výraz, který by se dal označit jako unavený a zničený.
Maminka se podívá, kam holčička ukazuje, pak se k ní nakloní a něco jí šeptá. Holčička soustředěně poslouchá, špičku prstu v koutku pusy, a přikyvuje.
Pak se zeptá: „A co to znamená, že ten pán je Ježíš? Jak se tam dostal?“
Maminka se k ní znovu skloní a znovu jí něco šeptá. Holčička soustředěně poslouchá, pokyvuje hlavou, najednou se zarazí, vykulí oči a začne nabírat na pláč:
„Zabili? Oni ho zabili? A kdo mi teď přinese dárky?“