Tak a za týden je to tu – nebo slovy naší babičky: za čtrnáct dní bude po všem. Svátky míru, pokoje a klidu…
Říkáte si: to je novinářka, jako bychom to nevěděli sami. Už od října nás všude masírují, abychom nezapomněli nakoupit včas dárky, že Vánoce tu budou coby dup. Do toho v rozhlase neustálé [mery christmes a hepy njú jír] – kdyby na nás aspoň halekali, ať jdem s nima do Betléma.
V práci nám taky neustále připomínají blížící se konec roku. Všechno odevzdejte, dodělejte, nic se nepřevádí do příštího roku. Zbyly nějaké peníze, které se musí IHNED utratit, tak přemýšlejte, co za ně, ale když přijdete za šéfem se sdělením, že vám došel toner v tiskárně, sdělí vám (v půlce listopadu), že došly peníze a že je třeba vydržet do nového roku. To s těmi penězi už asi nepochopím nikdy, ale nicméně je i toto signálem, že Vánoce a Silvestr už jsou za dveřmi.
Další, kdo se hlásí o slovo, jsou instituce a organizace (např. popeláři), které nám tu děkují za přízeň, tu hrozí zdražením – k tomu často patří výzva k předzásobení (např. nejmenovaný obchodní řetězec mě už poněkolikáté vyzval, ať si udělám dostatečnou zásobu alkoholu, neboť se díky vyšší dani od Nového roku jeho cena zvýší. Ač nejsem žádný alkoholik, nějaký čas mi to vrtalo hlavou, a když mi k tomu ještě v letáku nabídli slevu, vyrazila jsem a ejhle. Na regálu cedulka a regál – prázdný. Zřejmě nás podlehlo víc. No nevadí. Svou spotřebu tvrdého alkoholu budu muset omezit a pochroumat tím celorepublikové tabulky – v skrytu duše doufám, že se najdou jiní, kteří to napraví.) Jsou svolávány různé bilanční schůze a porady. Kdo může, pořádá besídky, koncerty – zrockovaná mše Jana Jakuba Ryby v podání Olympiku, úžasné. Můžete si vybrat gospelové Vánoce, lidové, country, jazzové i v podání filharmonie. Divadlo nás zve na Jesličky sv. Františka, Hervis na úžasné slevy a program s pohoštěním k tomu. Do toho se vás manžel zeptá, kdy že začnete s tím vánočním úklidem a vám se chce omdlít, protože každý třetí den již měsíc vstáváte ráno o hodinu dřív, abyste postupně onen úklid prováděla. Když mu to nakvašeně cosi odfrknete, zavrčí, že to není vidět a proč jste ještě neobjednala cukroví, když na pečení nemáte kvůli práci vůbec čas. Slibujete, že budete péci tento víkend, ale dozvíte se, že jste na omylu, protože váš miláček vám koupil lístky na koncert, abyste si trochu odpočinula. Na koncertě se vám klíží víčka – zajímavé, že právě tehdy, když je hudba nejhlasitější – ale doma pak nemůžete usnout, jak vás trápí výčitky svědomí, neboť do vašeho deníčku restů určitě přibyl další.
Děti mají besídky, školy pořádají vánoční akademie, vernisáže, soutěže – tu si vás žádají jako diváka, onde jste jako pořadatel a tvůrce. A den má stále jen 24 hodin. Co s tím?
Abyste si nemysleli, že si jen tak stěžuju. Minulý víkend jsem se na všechno vykašlala a vytáhla manžela na vánoční trhy. Stálo nás to sice nějaké peníze za blbiny, které bych normálně nekoupila, ale na druhou stranu – po sklenici horkého svařáku vypitého jen tak pod mrazivým nebem vypadá i ten nejčernější den hned růžově. A když si k tomu dáte ještě něco hodně nezdravého, ale dobrého – třeba bramborák nebo opečenou klobásku a na cestu domů přidáte horkou medovinu, vydrží vám růžová nálada minimálně do usínání. Svědomí usne ještě dřív než vy a vám se budou zdát krásné sny, jak pod vánočním stromečkem nevybalujete nové vařečky a bačkory, ale svůdné prádélko a pytel té nejkvalitnější čokolády.
Venku tiše sněží, je zima – konečně opravdová a ty svátky míru, klidu a pohody už opravdu na ty dveře klepou. Tak je tam nenechme v té zimě dlouho stát, pozvěme je dál a udělejme si je opravdu krásné. Ať těmi čokoládovými kuličkami z nového receptu, nebo bez nich. (Když to nestihnu, udělám je na Velikonoce.)
Tak šťastné a veselé!
