Cestování "sockou" je pro mnohé nutností, pro jiné občasným dobrodružstvím. I když mnozí z nás MHD nemůžou přijít na jméno, bez ní to nejde.
Četla jsem, že v ostravské MHD ubývají ročně 3 % cestujících. Nenalákala je ani plastová kartička ODISKA, ani nové autobusy na plyn. MHDse kvůli tomu prý dostává do problémů. Chápu, je to stejné jako s vodou. Nejdřív nás učili šetřit, a když jsme se to naučili a vodárnám prudce klesly zisky, zdražily, aby "veškeré náklady nenesly sami".
Pánové z DPO nás učili, že nemohou jezdit všude a často, ale je třeba jezdit úsporně. Takže některé intervaly jsou takové, že se mnohdy vyplatí vyrazit pěšky - za běžných intervalových dvacet minut dojdu svižnou chůzí dost daleko. Několikeré přetrasování linek či jejich spojení do jedné - čím jede dál, tím je narvanější nejen ve špičce, nenávaznost linek přestupních (linka není povinna čekat, není-li to vyznačeno v jízdním řádu), to vše odrazuje. a připočteme-li k tomu cenu, která ve srovnání s Prahou - hlavně vzhledem k velikosti města, tj. kam se za kolik zvládnu dostat - je vysoká, máme spoustu cestujících v osobních autech na malou vzdálenost. A ještě na každé jízdence čteme vyčítavý nápis, kolik že to stojíme naše krásné dácné město...
Znám hodně hlavně mladých lidí, kteří jezdí denně do práce auty, zatímco by mohli jet 2-3 zastávky MHD, popř. jít pěšky. Proč? Potřebovali by si koupit měsíčník nebo nabít ODISKU, museli by běžně dobíhat ujíždějící bus, spoléhat, že nikde nebude výluka, zpoždění či jiné záludnosti. Takhle mohou vyjet, kdy chtějí, stojí ve stejné zácpě jako autobus MHD, sice občas mají problém se zaparkováním, ale obejdou se v zimě bez kabátu, při dešti bez deštníku, v létě se sami rozhodnou, zda vedro, nebo průvan - to v MHD nemáte často ani poradní hlas. Pravda nepřečtou si zase cizí noviny - i když dnes frčí spíš čtečky a z těch se čte cizímu blbě, neseznámí se se zajímavými lidmi. Ale nikdo jim nepáchne pod nosem, nemusejí uvolňovat místa hřejícím se bezdomovcům, poslouchat vulgarity pubertální mládeže. Nikdo jim nic neukradne z batohu či kabelky, nikdo jim nebude hrubě nadávat za to, že mu šlápli na nohu. A pokud mají zničené boty či punčochy, nemůže za to určitě soused stojí v tlačenici vedle. A hlavně netečou jim nervy při zcela běžných situacích jako:
-jdu včas, zastávka je ale za křižovatkou řízenou semaforem a ten naskočí dříve tramvaji, jež najíždí o minutku dřív. Tramvaj v zastávce sice onu minutku počká, ale vám - protože jste na vedlejší - zelená naskočí až v momentě, kdy se tramvaj rozjíždí,
- chci přejít silnici, abych se dostala na nástupní ostrůvek. U něho ale není žádný oficiální přechod, takže čekám, až přejede dlouhá šňůra aut, jež zastavit přece nemusí...,
- musím přestupovat a přitom přejít z jedné strany silnice na druhou. Opět chybí u zastávky přechod, nebo je pěkně v "bezpečné vzdálenosti" - opětně svůj přestup díky tomu nestíhám, nebo se musím bezhlavě vrhnout mezi projíždějící auta,
- jedním směrem jedou tři tramvaje za sebou a pak dvacet minut ani jedna,
- přestupuju z tramvaje na tramvaj. Tramvaj X jede před tou naší. Další zastávka má označení: PRO DVĚ VOZIDLA. Těším se, jak krásně to stíhám. Ale moje tramvaj - druhá v řadě do zastávky nenajede, dokud ta první neodjede...
Přidejme k tomu přetopená či naopak nevytopená vozidla, počmáraná, špinavá, páchnoucí, obsazená bandou Romů či bezdomovců, jízdu brzda plyn, to vše dost často kvalitu cestování zhoršuje. Vím, za spoustu si můžeme sami - za to počmárání či zápach. Ale s jízdním řádem či způsobem jízdy nic nenadělám. A přestože dopravní podnik neustále pořádá ankety, nakupuje nová vozidla a péruje řidiče, jak se mají chovat, kvalita cestování se k lepšímu nemění. Ve třetím největším městě cestujeme z centra do okrajových částí a naopak jako na "dálném" venkově - dlouho a nejistě.
