Tak nám začal další školní rok. Mám jich za sebou požehnaně, ale nepřestávám se divit, jakou představu o práci učitele má většina společnosti a na čem tato většina staví učitelskou prestiž. Na konkurenčním blogu jsem si přečetla diskusi, z níž mě mrazilo i rozpalovalo zároveň. Trochu bych se do ní zapojila…
Když začnu platy. V kategorii nad hrobem mám vzhledem k prodavačce v Kauflandu plat skvělý, v porovnání s mladým inženýrem (a nemusí to být jen IT specialista), ubohý. Perspektiva postupu už pár let „někde“, osobní hodnocení učitelům pomalu či rychle ukrajuje pan Kalousek pro církevní restituce. Já si nestěžuji, jsme s manželem sami. Ale mít dvě až tři děti na studiích, tak šedivím děsem, jak je uživím, ošatím a za co budou studovat.
Pracovní doba. Přibývají-li hodiny studentům a žákům, zákonitě přibývají i pedagogům (pro zapomětlivé: ač češtinář, připomínám úměru zvanou přímá…). Již dávno učitelé nekončí v jednu, neznám kolegyni, která by pravidelně vyzvedávala děti ze školky po obědě. Naopak. Každá škola chce být vidět – pořádají se přípravné kurzy, doučovací kurzy, kroužky a jiné aktivity, probíhají soutěže, soustředění – často chodí učitelky pro svá dítka mezi posledními. Ano, máme prázdniny – ale 40 dní dovolené dnes už není tak šokující výjimka, 25 – 30 dní je dnes naprosto běžná dovolená. A podotýkám: s možností vybrat si ji podle potřeby a přání, což učitel učinit NEMŮŽE!
Levný oběd ze školní jídelny je také pro většinu učitelů fata morgána. Kdo by nám ho asi tak platil? Pan Kalousek? Kdeže, platíme téměř plnou částku, často více než zaměstnanci v provozu, většinou bez jakýchkoliv dotací, nestihnu-li ho vybrat – nemoc, lékař, schůzka – doplatím i to, co mi doplácí zaměstnavatel. A – ruku na srdce – kdo z národa by se chtěl CELÝ ŽIVOT – stravovat ve školní jídelně s rizikem, že dostane buchtičky se šodó či krupičnou kaši!?! Tak nám tu školní jídelnu nezáviďte. Jednou výhodou se pochlubím – celý život předbíhám ve frontě u okénka, heč! Ale zato si celý život nosím oběd na popatlaném tácu, polévky v misce a obědvám v řevu mnoha desítek dětských hlasů.
Kvalifikovaní x nekvalifikovaní učitelé. V době, kdy „u brány čekají desítky dalších“ si málokdo troufne učit nekvalifikovaně! Leda že by ředitel zaměstnal nekvalifikovaného učitele proto, aby mu nemusel - v rámci úspor - zaplatit plný plat, ale ani pak si nemůže dovolit udělat něco podobného více let po sobě – škol je dost a rodiče by o to jeho další rok ani nezavadili.
Zodpovědnost. Víme, jaké děti nám vyrůstají. Neuznávají autority, jsou drzé, chtějí se hlavně bavit. Kdo je chce držet na uzdě, má v hodinách peklo a je jen na něm, jak si s tím poradí. Určitě to je boj kdo s koho a rizika jsou velká. Učitel je jednou nohou v kriminále a druhou v nemocnici – dnešní rodič často nejde daleko nejen pro slovo… Ale zodpovědnosti v přeplněných třídách (i pan ministr v projevu přiznal, že dětí ve třídě je hodně) se ani učitel, který nechá děti, ať si hodinu užívají v poměrné volnosti, zbavit nemůže. Naopak, často je pomyslnému kriminálu ještě blíž.
Peníze do školství – ne na platy. Český učitel je stále ještě především kutil, který si pomůcky vyrábí na koleni, co si nenastříhá, nenalepí, nenakopíruje – to nemá. Ne že by se patřičné firmy nesnažily, ale často není za co pomůcky koupit. Ještě že jsme národem kutilů. Vyrobila jsem si spoustu prezentací, stále ještě vystřihuji z novin, časopisů, celý život lituji, že neumím kreslit… Tedy dodo (čti: dodělej doma) ve školství platí od Husákových dob dodnes.
A jako poslední jsem si nechala prestiž. Dokud budu slýchat ve sdělovacích prostředcích útržky rozhovorů typu: Za co ti ta kráva dala pětku? Ta pí.. nám dala test a nehlásila to dopředu, se jí na to vy… a příště tam nepůjdu. Na třídní schůzky nechodím, ta blbá úča nám stejně nic neřekne. Dokud rodiče nepochopí, že učitel není ani jejich osobní nepřítel, ani služebná (Jedeme na hory, Tomášek nepřijde do školy, tak mu zajistěte, ať mu někdo kopíruje sešity…), nebudou s nimi spolupracovat, ale budou na ně před dětmi nadávat, nebudou k nim upřímní, budou je podvádět a já nevím co všechno ještě …, prestiž učitelů bude mizivá. Zničené zdraví je vidět hned, ale zničený charakter dítěte, špatné vědomosti či neschopnost dítěte obstát v dnešní společnost se projeví až po letech. Proto je naprosto nezbytné, aby učiteli byli ti nejlepší z nás a byli za to ohodnocení lépe než průměrně. Aby za deset let nikdo už nic podobného nemusel psát, protože nic z toho by už nebyla pravda.
