Včera jsem cestou z práce viděla zajímavý úkaz, který v Ostravě hned tak vidět není. Pod stromy u nejfrekventovanější porubské silnice pilně pracovala skupinka asi deseti Romů. Nejen já jsem se za nimi zálibně otáčela, jak jim ta práce jde od ruky.
Pozor, nejsem ani rasista, ani nechci tvrdit, že jsem v Ostravě neviděla pracující Romy. Často potkáváím skupinky v oranžových a žlutých vestičkách s bodci a pytli v rukou - to ale obvykle vypadají, jaky by za sebou měli náročný horský výstup nebo vytrvalecký běh na hodně kilometrů. Nebo lze vidět silné muže při výkopových pracech. Pokud nad nimi stojí jejich romský šéf- k poznání podle zlata na krku i jinde - makají tvrdě. Tato skupinka ale jela jako fretka i bez dozoru šéfa. Česali a sbírali jablka rychlostí, kterou jsem jim po náročném týdnu jen záviděla. A až doma mi došlo, že něco není v pořádku.
K česání používali hliníkové schůdky, které mám doma taky, abych se dostala do nejvyšších přihrádek ve skříních. Neměli pracovní oděv, jablka dávali do neoznačených čistě bílých pytlů a ty naplněné stály opřené o obyčejné auto, jež bylo odstavené na přilehlém parkovišti. Navíc jablka ukládali do špinavých kyblíků po jakési maltové směsi, jež najdete povalovat na kdejaké stavbě - ostatně ty tam po nich zůstaly, s jejich úklidem se už nezdržovali.
Už vám taky došlo, co nebylo v pořádku? Sousedka vypomáhá v pálenici, proto vím, že ta nedaleká jede právě od tohoto pondělí na plný provoz. Výkupní ceny letos - jablek je nadúroda - nebudou bůhvíjaké, ale každá koruna do rodinného rozpočtu dobrá. A že vám jablíčka neříkají pane? Nepatří přece NIKOMU!
Nevím, myslím, že někomu patřit musí, ač je obvykle nikdo nesklízí. Ale co mě překvapilo nejvíc, je fakt, že jablka česali v době, kdy většina lidí chodí z práce, za bílého dne u nejfrekventovanější silnice. Nikdo na ně strážníky nezavolal, ač všem muselo být jasné, že kradou, ani já ne. Proč ostatní, nevím, ale já proto, že bych mohla být označena za rasistku. A zřejmě na to asi česáči spoléhali.
Romy často hájím, tvrdím, že všichni nejsou špatní, že je třeba jim pomáhat. Ale tady moje víra dostala opět tvrdě na frak. Znám dost šmejdů bílých jak lilium, ale ti by se neopovážili krást takto, aspoň by si počkali na večer, aby je nikdo neviděl. Nebetyčná drzost Romů v tomto případě svědčí o mnohém. O čem nejvíc? Minimálně o tom, že "s tím" je třeba něco dělat. Spousta z nás se bojí na špatnost upozornit, protože by se jim to mohlo vymstít, raději drží pusu a obejdou zloděje, obzvlášť toho tmavšího obloukem. Totéž se stane, když lupič okráda na tramvajové zastávce, romští kluci někoho zbijí apod. Raději utéct a doufat, že jsem nebyl vidět. A jak vidět, ti, jichž se to týká, na spoléhají.
