Včera po poledni se nic nestalo. Možná někde nějaka ta autonehoda, sem tam někdo umřel, pár dětí se narodilo, lidé pracovali, jedli, milovali se... Tedy kromě obyčejných věci se nic světoborného nestalo. Svět došílel a vrhnul se - aspoň v českých luzích a hájích na šílenství obyčejné, předvánoční.
Dnes ráno jsme si trochu přivstali a vydali se na docela obyčejný nákup do svého oblíbeného hypermarketu v domění, že jako obvykle všichni budou v peřinách a hlavní frmol začne až k polednímu. Chyba lávky. Všichni potěšeni zřejmě trvanlivostí světa natáhli budíky a vydali se na zteč chrámů konzumu hned zrána. Všude, kam se člověk podíval, davy s plnými vozíky; lídé do sebe vrážejí, nikdo se neusmívá, každý chce něco "výhodného" urvat. Tu mandarinky, tam flašku vína. Je-li někdo v cestě, bez milosti ho smetu, nemá tu co dělat - to si zřejmě myslí většina lidí s vozíkem v ruce. Přitom všechny hypermarkety a supermarkety hned 26. prosince otvírají znovu a navíc na tyto dny už vyhlašují slevy slev.
Co se to s námi stalo? Stále ještě v nás dřímá strach, že nic nebude? Pořád ještě myslíme na zadní kolečka, protože co když dojde toaletní papír, mandarinky budou na příděl a banány jen po známosti? Blbost. Dnešní mladí o tom nemají ani páru, a přesto vyrážejí o víkendech bloumat po obrovských nákupních centrech, místo aby vyrazili s kamarády na hory. Masírováni všudypřítomnou reklamou dennodenně podléháme a vyrážíme za nákupy.
Mnohé z nás se pak ještě doma vrhají do pofiderního "velkého" úklidu, jako kdybychom celý rok žili ve špíně. Copak umytá okna nebo vyleštěný servis po babičce přinese krásné Vánoce? Musíme mít dvacet druhů cukroví? Nestačí upéct dva tři nejoblíbenější druhy, zapřáhout do jeho přípravy celou rodinu, hlavně děti, aby byla aspoň v tuto chvíli pohromadě, a zbytek koupit?
Musíme mít pod stromkem horu dárků? Není lepší americký způsob - každý dá každému jeden dárek? Ale z lásky, ne proto, aby se vidělo? I "díky" takovému šílení slyšíme všude kolem sebe, jak se všichni těšíme, "aby ty svátky už byly konečně za námi!"
Konec světa nenastal, aly my jedeme dál, jako bychom si to přáli. V práci honíme termíny,šílíme po nových trendech, po úspěchu, chceme být oblíbeni a milováni, chceme všechno za každou cenu stihnout. Mnozí z nás se zastaví až na JIPce. Až tam si uvědomí, že všechno stihnou nejde, že cesta do pekel je bez návratu. Není-li pozdě, začnou tam přemýšlet, co s tím.
A co bych si přála já? Abychom tváří v tvář přežitému konci světa přemýšleli, co děláme pro to, aby nepřišel. Co dáváme, co bereme, jak žijeme a pro koho. Čeká nás rok s třináctkou a máme ještě celý týden na to, abychom si rozmysleli, co od něj budeme chtít.
Přeji všem krásné Vánoce.
