Nevíte, o čem je řeč? O jednání
našeho parlamentu. Dnes třeba ve zprávách stálo, že parlament jedná o
balíčcích, ale zatím má spíš přestávky než jednání. A včerejší slova pana
Kalouska: „ Já se občas opiju, ale vy jste debil s tím rozdílem, že já se
z toho do druhého dne vyspím…“ mluví za vše.
Už žáci základních škol vstřebávají pojmy jako morálka, etika, právo, slušnost. Jenže kam se hrabe na školskou teorii parlamentní praxe! Slovo debil není zdaleka tím nejsilnějším, které zde zaznělo. Vztyčený prostředníček je dnes už evergreenem, dokonce i facka už na sále padla! Sedíme u obrazovek a je nám hořko. Zvolili jsme si své zástupce, ty nejlepší z nás, jsou placeni z našich daní. Mají nás ZASTUPOVAT, tj. hájit naše zájmy. Místo toho hájí zájmy své, zájmy různých lobistických skupin, popř. si jen vylepšují vlastní image. Na nás jim většinou nezáleží vůbec, i když mají pusu plnou slibů. Přece neslíbím svému dítěti k narozeninám drahý mobil a kolo, když jsem nezaměstnaná a mám dluhy, kam se podívám.A naši politici se nestydí slibovat a přitom není z čeho dávat. A to by měli myslet i trochu na zadní kolečka. Povodně, vichřice, požáry ze sucha – katastrofy, kterých je díky klimatickým změnám víc a víc a díky tomu i natažených rukou lidí, kteří potřebují pomoc. Z čeho budeme pomáhat?
Ulevíme jednotlivcům – zaplatíme studentům cestu do školy, nebo proplatíme jedincům zdravotnické poplatky, ale „přitneme“ všem – zvýšíme daně z přidané hodnoty. Snížíme platy učitelům a úředníkům, ti to unesou. Právníci s tím zásadně nesouhlasí a nasadí tvrdé páky, poslanci na jednání o platech svých „nemají čas“!
Politici mrhají našimi penězi, handrkují se o posty, slibují nemožní, předvádějí své vily, drahá auta, mnozí jezdí na luxusní dovolená za erární peníze a není jim to stydno. Stačí se podívat na ceny v parlamentním bufetu nebo v jejich rekreačních zařízeních a porovnat je s tím, co zaplatí běžný člověk. Spousta peněz se vyplýtvala už teď na předvolební kampaň při přípravě předčasných voleb, teď se politici handrkují o každou korunu, o kterou lze ještě navýšit náš dluh, aby mohli něco slíbit a získat tak tím potřebné body. Hlavně když to nepostihne je osobně.
Když končí divadelní představení, diváci – někdy aspoň ze slušnosti, jindy od srdce – zatleskají. Když skončí přenos z parlamentu, všichni si oddychnou, že už se na tu šaškárnu nemusí dívat. Jen kdyby ono pomyslné vstupné nebylo tak vysoké!!!
