Na chudý lidi musí být přísnost

Znáte toto přísloví? Vytanulo mi na mysli, když jsem dnes v ranním autobuse zahlédla přes rameno svého spolucestujícího titulek v novinách. Manžel státní zástupkyně řídil opilý její služební auto. Podle Novinek.cz na dotaz novinářů údajně řekl: „Pravda to je, no a co jako. Já jsem vezl auto manželce do Plzně, to je všechno. Na shledanou“ a zavěsil telefon.

Čím to, že podobných titulků v našich novinách neubývá, ale spíš přibývá? Já vím, že napsat opilý manžel prodavačky ze samoobsluhy řídil jejich rodinné auto, asi nevyvolá dostatečný ohlas v běžném denním tisku, natož v bulváru, ale přece jen. Mají to lidé s postavením vůbec zapotřebí, aby jejich výstřelky plnily stránky novin? Stojí jim to za to? Určitě ne, ale přesto jich přibývá. Zřejmě – právě díky svému postavení – mají pocit beztrestnosti.  Zadejte do vyhledávače „řídil opilý“ a uvidíte, na koho vás to „hodí“. Profesionální taxikář, státní zástupce, poslanec, a dokonce si jistě vzpomenete na lékaře, který pod vlivem alkoholu v areálu nemocnice přizabil dítě.

I ve svém okolí naleznu lidi s velmi slušným postavením, kteří klidně sednou za volant, ač měli jedno či dvě piva s tím, že jedou kousek, že z toho se nestřílí, že jsou v pohodě. Dokonce už jsem zažila i drobnou dopravní nehodu, která by pro svého aktéra byla díky vypitému pivu jistě hodně nepříjemná, kdyby se o ní dověděli jeho nadřízení, ač jejími následky byl jen poškozený plot. Takto jednající lidé mají totiž plno známých a dokáží si poradit v každé situaci, proto se nebojí.  To jen na ony příslovečné chudé musí být přísnost. „Obyčejní“ lidé raději nebudou už den předem pít, vědí-li, že je druhý den čeká cesta autem.  Ne že by se báli, že nezvládnou řízení, ale co kdyby nadýchali zbytkový alkohol a měli ostudu. Zajímavé, že lidé mediálně známí či vysoce postavení se zřejmě ostudy nebojí. Nebo ji snad vyhledávají jako druh reklamy? Pravdou je, že pokud nic nezpůsobí, nebo alespoň nedojde k něčemu vážnějšímu, jsou-li chyceni, většinou jim to projde – pokud se nenajde někdo, kde je „práskne“, aby se jim za něco pomstil. Ale i tak se jim většinou podaří vše nějak „uhrát“, což by se obyčejnému člověku bez známostí podařilo jen těžko. I když viz tento případ, občas padne kosa na kámen.

V němčině jsem se svými studenty probírala profese, jaké mají výhody a nevýhody. Jeden student při zkoušení prohlásil na otázku: čím chce být –  že prezidentem.  A proč, jaké to má výhody? Má vysoký plat a má to dobré.  Druhý by chtěl být politikem, protože jen sedí, mluví a má hodně peněz. Holt jen na ty chudé musí být přísnost. Ti „druzí“ to mají dobré. A nebo ne?