Nejsem feministka, chtěla bych být emancipovaná a doufám, že jsem. Není v tom rozdíl? Ale je! Aspoň v mých očích.
Emancipace dává rovná práva – jak jich kdo využije, je jeho věc. Když chci, jsem taková malá domácí služtička, která napeče, navaří, poklidí, aniž by očekávala jakoukoliv odměnu. Ale nedej bože, aby mi do toho někdo z chlapů kecal. Dělala jsem vše bez nucení, z dobré vůle, s cílem někoho potěšit, ne vystavit se kontrole, zda jsem to udělala správně.
Když nemohu, nemám čas, NECHCI, jsou tu přece jiní, aby udělali drobnými úsluhami radost mně. Nechce se jim, nevadí, mně taky ne; nebude nic, bude rovnoprávný hlad, špinavé ponožky, neumyté nádobí. Nesouhlasíte? Chtěli byste genderová studia a jejich výsledky v praxi? Pohoršují vás polonahé ženy na bilboardech? Vidíte v tom jejich ponižování? Jste stejně krásné jako ty na bilboardech, nebo máte 20 kg navrch? Budu-li mít věk a postavu na to, abych pózovala na reklamách, je to jen moje volba, ať se pánové pokoukají. Jejich sexualita to potřebuje. Já se zase ráda podívám na frajery, kteří pózují v reklamě na marlborky nebo Mach-Gilette. Mají holá prsa a nevypadají, že by je to ponižovalo…
Souhlasím s paní Tominovou; hlásí se sice k feminismu, ale já bych ji spíš považovala za „svou“ kolegyni v boji za rovná práva (až na ty biologicky dané „úchylky“, tam to asi nikdy nesrovnáme). Nesouhlasím ale s Carolou Biedermannovou, že muži jsou „líná, stále plivající, svým vyměšováním a jeho produkty se pyšnící, arogantní, násilnická prasata“ - dnes se přece takto chová i spousta jinak velice půvabných mladých žen. Pokud tyto mladé dámy považují za znak rovnoprávnosti to, že plivají před sebe na ulici, kouří jednu za druhou, oslovení vole, vole, je pro ně čajíček, pak už bych jim přála jen schopnost vyčurat se ve stoje za popelnicí.
Proč neustále feminismus rozpitvávat. Je třeba jen jedno: vychovat ze svých synů tolerantní muže schopné ženu kdykoliv bez nucení zastat v péči o děti a domácnost, schopné podřídit se šéfové, je-li lepší než jí podřízení muži, a naopak šéfovat ženám bez toho, aby jim předhazovali, že jsou blbé blondýny, a vyžadovat od nich sexuální úsluhy. Vždyť kafe umí dnes uvařit kdekdo, tak proč by absolventi obchodních akademií nemohli dělat své šéfové sekretáře. Mohli by jí dokonce chvíli i pohlídat dítě, které právě nakojila, zatímco ona dojedná kontrakt za několik milionků pro svou firmu.
Slovo feminismus na mě působí podobně jako matriarchát – cítím v něm onen základ femina = žena. Pociťuji to opravdu jako nadřazení ženy nad muže. Nechci, aby zde byla Země žen, ale nechci být ani opečovávaná, ale dobře před ostatními ukrývaná muslimka. Chci s muži spolupracovat. Ale zároveň mi někdy udělá dobře, když mi řeknou, že mi to sluší, podají mi kabát, podrží mi dveře… Já jim za to mohu říci, že mají pěknou košili, a vůbec mě neurazí, když dotyčný řekne, že mu ji koupila manželka. Mohu jít s kolegou na kafe nebo na dvojku bez postranního úmyslu, ale mohu taky s chlapy flirtovat. Oni se nesmějí bát mi pochválit účes nebo nový parfém, aby nebyli obviněni ze sexuálního harašení.
Prostě všechno by mělo být v té správné rovnováze. V té správné, protože i jazýček váhy se občas vychýlí doprava a občas doleva, aby se pak zase srovnal do roviny.
