Proč Češi pijí, přestože jim hrozí slepota, či dokonce smrt? Jsme opravdu horší než pověstní Dánové? Bude se teď říkat: Pije jako Čech?
Taky jste si všimli, že přestože Češi chudnou, hospody jsou stále plnější? Není to nic neobvyklého. Už Lenin dobře věděl, že ti nejchudší, nejbědnější nemají co ztratit, že nacházejí jedinou útěchu: opít se do bezvědomí. Že nevíte, proč do toho pletu Lenina? Protože jak stoupá spotřeba alkoholu, tak stoupá počet voličů komunistů. Myslíte, že jejich voliči věří v restituci socialismu? Že touží po železné oponě, prázdných obchodech? Ale kdepak. Mají jen pocit, že nemají co ztratit. Že jim zbývá už jen propíjet sociální dávky či minimální mzdy v nejhorších = nejlevnějších pajzlech nebo u stánků; tak dají svůj hlas komunistům, kteří aspoň nevyhrožují, ale slibují. A u plného půllitru se takové sliby zdají pěkné, růžové...
Z okna koukám na typický střed sídliště, jak si ho představovali socialističtí architekti. S tím rozdílem, že zdravotnické a kulturní středisko se změnilo v ubytovnu pro sociálně slabé, tři hospody a jednu hernu s non-stop provozem. Když je pěkné počasí, pod mými okny to hučí jak v úlu. Do hospodských diskusí se prolíná dětský křik. Mezi štamgasty patří totiž i spousta mladých maminek, jejichž děti se většinu dne batolí na špinavém kusu trávníku před hospodou, jezdí kolem ní na trojkolkách, když mají hlad, dostanou tatranku nebo je matky pošlou do obchodu pro rohlík. Odpoledne se k nim přidají i otcové a rodiny jsou pohromadě. Jen nevím, kdy malí školáci píší úkoly, to v hospodě nejde a oni u ní tráví všechny pěkné dny. Marně také přemýšlím, co budou tyto rodiny dělat v zimě. V hospodě, která byla původně postavena jako papírnictví, totiž chybí klimatizce a v zimě by se tam dal vzduch krájet. Tam by si asi miminko svého odpoledního šlofíka dalo jen těžko.
Další věc, které jsem si všimla, je to, že třeba na fotbale už zase jedou panáky. Rum, vodka, zelená, jako by nebylo 30 mrtvých, kteří pili totéž. Lidé se otřepali, třebaže někde mezi námi jsou ještě stovky otrávených lahví či barelů právě s vodkou a rumem otrávenými metanolem. Nemyslím si, že by mezi námi byli samí alkoholici, ale hazardéři to jsou. Zatímco nákup dražších potravin lidé silně omezují - ano, i chleba mnohým připadá drahý - alkohol jede dál, metanol nemetanol. Každé zdražování se u těchto lidí projeví na tom, co nedostanou třeba jejich děti. Dostanou suché rohlíky, nejobyčejnější salám a párky, levné mléko z kauflandu, jogurty, které jsou jogurty jen podle jména. Nepojedou na lyžák, nebudou mít na plavání, na kino, nepoznají kroužky, nenaučí se hrát na žádný hudební nástroj. Nejsou peníze na blbosti... Na rum být musí, kdo to má v tomhle srabu bez něj vydržet...
Gorkij, Zola a další světoví spisovatelé konce 19. století popisovali lidi z okraje společnosti, které zabíjel alkohol, jejich děti, které se snažily démonovi alkoholu vyrvat marně ze spárů. Netušila jsem, že víc jak dvacet let po sametové revoluci bude toto téma tak aktuální. A že - a to je na tom nejhorší - se najdou hyeny, které bídu těch nejbídnějších prohloubí ještě tím, že jim do jejich "útěchy" přimíchají jed.
