V poslední době – hlavně v souvislosti s novou maturitou – řešíme neustále úroveň mladých „vzdělanců“. Čtou, či nečtou? Umějí se vyjadřovat, či neumějí? Znají pravopis mateřštiny, či neznají? Jsou lepší, či horší než generace jejich rodičů? Výsledky jsou nelichotivé, ale řešení problému je – doufám, že zatím – v nedohlednu.
Učím už dobrých patnáct let v přípravných kurzech češtinu. Mohu tedy srovnávat úroveň patnáctiletých. Do těchto kurzů chodí nejen budoucí gymnazisté, ale i zájemci o studium na školách jiných, navíc přicházejí z různých základních škol. A co mají společné? Naučení většinou jsou, ale mají-li vědomosti prakticky využít, je to horší. A mají-li navíc vysvětlit PROČ, padne kosa na kámen. Neumějí to, nestačí jim slova. Udělat v diktátu na stránku v malém sešitě (A5) kolem deseti hrubých chyb, to pro většinu také není žádný problém. A ne všechno je možné vysvětlit narůstáním počtu dětí s různými dys-, i když dnes do této škatulky odborníci nacpou cokoliv.
Vina za špatnou jazykovou úroveň mladých se svaluje hlavně na počítače a mobily. Ale já bych příčinu hledala spíš u rodičů, kteří maličkým dětem nečtou, s většími si nepovídají. A také u mnohých základních škol, které zrušily „povinnou četbu“ – máme přece demokracii, tak ať si každý rozhodne, jestli chce číst, nebo ne. Kdo se to ale nenaučil, nemá se mezi čím rozhodovat, tudíž děti nečtou. A čtou-li, stav mnohých dětských knih je tristní – jsou v nich nejen chyby typografické, ale i pravopisné, někdy dokonce je poznat, že autor (či korektor) nezjistil, že od roku 1993 platí nová pravidla, a striktně se drží těch starých (Hostinec U kamenného stolu místo U Kamenného stolu). A řekne-li odborník, že četba rozšiřuje obzory a zlepšuje slovní zásobu, dodejme, že také kazí návyky získané ve škole.
Každý obyvatel Moravy a Slezska hrdě hlásá, že na Moravě a ve Slezsku se mluví „spisovněji“. Opravdu? A co třeba věta: „Kvůli tebe bysem pro tu játru nešel.“ Pozůstatky nářečí, germanismy, to všechno je i v českých jazykových oblastech, ale tam je to prý „příznak pepíkovštiny“, zatímco Moravan je dokonalý. Kdepak, úpadek jazyka se dotýká všech oblastí, všech společenských vrstev, jediný rozdíl je v tom, že starší vzdělaný člověk (a je jedno, odkud pochází) se alespoň v oficiálním styku snaží mluvit a hlavně psát co nejlépe. Mládež si ale mluví a píše, jak chce, protože nás „má v paži“, může si dělat, co chce. Na jazyku přeci nezáleží, důležitější je myšlenka. Ono to trochu souvisí s oblékáním. Tam nás mladí často také přesvědčují, že nezáleží na tom, co mají na sobě, jestli jdou do divadla v džínách, nebo v obleku, ale důležité je, že tam jdou a poslouchají. Tak jako máme jisté společenské normy, tak máme i normy jazykové. A jestli naše mladá generace chce být za každou cenu „free“ a pravopisné normy, vedle oněch společenských ignoruje, budeme stále víc a víc snižovat nároky, počítat, kolik chyb může udělat deváťák v přijímačkovém testu, aby byl ještě přijat, kolik chyb smí udělat maturant v písemce, aby „ještě“ prošel, kolik chyb je únosných v diplomce…. A pak otevřeme noviny a na titulní straně čteme Ostravu zasypal sních. Já vím, mohl to být prachobyčejný šotek, ale podobných chyb se objevuje čím dál víc, takže šotek to asi nebude…
A proč se tím vůbec zabývám? V souvislosti s novou maturitou se vedou neustálé debaty o její úrovni. Je bezesporu nižší než za první republiky, a to tehdejší maturant určitě neznal spoustu věcí dnes naprosto běžných a nezbytných. Ale byl to ve své společenské vrstvě vzdělanec. Dnes mnohý maturant možná umí dobře anglicky, ale není schopen napsat do dotazníku správně svou adresu. Ovládá složitý soustruh, ale nedokáže to, co dělá, popsat slovy. Mnozí lidé se středoškolským vzděláním nerozumí návodům přikládaným k běžně používaným přístrojům, neumějí číst v jízdních řádech, nerozumí právnickým a úředním dokumentům. Tak se vzdálil běžný jazyk od jazyka spisovného.
A jak to půjde dál? Nemyslím si, že mladší a starší generace bude potřebovat tlumočníka – rodiče od dětí jejich jazyk bezděčně přejímají a na jejich vyjadřování i psané vzkazy si postupně zvykají. Ale budeme potřebovat tlumočníka do spisovného jazyka. A nezačneme-li s nápravou hned, pak hodně brzy. „TAXE MJEJTE!“
