Chodci versus řidiči

Omleté téma, navíc spousta z vás mi řekne, že chodci jsme přece všichni. Chyba lávky - někteří neudělají pěšky málem ani krok a své čtyřkolé miláčky by nejraději parkovali  hned vedle své postele.

Posledních deset let neřídím, ale nějaký ten kilometr jsem si odjezdila, takže vím, že silnice vypadá úplně jinak ze sedadla auta a jinak z chodníku. Vypadá dokonce i jinak ze sedadla spolujezdce, ale to si jistě i oni líní řidiči aspoň občas vyzkoušeli. 

Vezměme situaci v malých obcích běžnou. Chodec kráčí po krajnici, kolem sviští jedno auto za druhým - střídavě chudáky chodce ohazují blátem a vodou - v zimě - a silničním prachem - to zas v létě. Když se náhodou chodec, nedej bože, ohradí, vyslouží si zahrození či vztyčený prostředníček. Jsi chodec, drž klapačku a nepleť se. Ještě horší jsou náklaďáky objíždějící chodce v malé vzdálenosti. Podtlak, který při tom vzniká, dokáže s chudákem pěkně zamávat. A jste-li náhodou cyklista, máte co dělat, abyste i s kolem neskončili ve škarpě. Pokud se náhodou kamioňák ocitne v roli cyklisty, nepřejte si slyšet, čím své kolegy častuje.

Další místo střetů jsou přechody pro chodce. Všichni víme, že ne všechny semafory jsou seřízeny optimálně, ale často opět záleží na úhlu pohledu. Znám přechod, kde z vedlejší na zelenou projede ve špičce maximálně 11 aut, ale za nimi stojí dalších dvacet a zuří. I vyřeší to tak, že minimálně dvě poslední auta - kamery nekamery - jedou na červenou. Jenže při odbočování doleva narážejí na chodce, kteří mají zelenou - interval trvá celých 18 vteřin! Kolik na tomto přechodu padne sprostých slov! Kolik vztyčených prostředníčků jak z aut, tak od chodců!!

Znám taky chodce, kteří vstupují do přechodu zásadně přímo před přijíždějící auta a přecházejí co noha nohu mine - mají přece přednost! Titíž v roli řidiče se vyklánějí z okénka svého auta a pobízejí podle nich pomalé důchodce o holi slovy, jež by slušná dáma z úst vypustila tak maximálně při velmi těžkém porodu. 

Kdyby nešlo o život, řeknu, že pozorovat chvíli cvrkot na českých silnicích, je zábava k popukání. Jenže právě na mnou zmiňovaném přechodu usmrtil mladý řidič mladou ženu - matku dvou malých dětí - vedoucí na zelenou přes přechod kolo. Když vyšetřování nehody trvalo podle jeho mínění příliš dlouho, sdělil policistům, že už toho má dost, že strašně spěchá, ať si s tím pospíší.