Babinec a narozeniny

Mám ráda babské sněmy. Nevíte, co to je? To se někde sejde pár žen – nemusí to být ani staré "báby",  nejlépe jsou-li věku zcela různého – a začnou přemílat vše, co je napadne.  Dokonce k tomu ani nutně nepotřebují – jako jejich mužské protějšky – pivo a hospodu. A jejich debata nemusí být nutně ani o fotbale, ani o politice. Někde jsem četla, že zatímco muži téměř vždy skončí u vojny (tedy nevím u čeho skončí dnešní mladí, kteří na vojně nikdy nebyli), ženské prý se téměř vždy dostanou k rození dětí.

Často se takovéto ženské debaty dostanou i k tématům lehce pikantním, jako je třeba antikoncepce nebo milenci vlastní i cizí. Hloubka interesů spočívá v množství požitého alkoholu. Po jednom pivu či sklence červeného je debata dost povrchní, ale s přibývajícími sklenkami toho či onoho atmosféra houstne. Dámy se přiznávají bez uzardění k záletům, popisují milostné praktiky své i druhých, to vše doplňují lehce nachovou barvou svých tváří, někdy i tajuplným chichotáním.

Nedávno jsem jednu takovou akci absolvovala. Seděly jsme na zahrádce restaurace, pozorovaly cvrkot a mluvily a mluvily… Bylo to fajn, osvěžilo mě to a na nějakou dobu i nabilo pozitivní energií. Probraly jsme, co se dalo – kolegyně, jejich manžely, své šéfy, děti, vnuky a byly jsme spokojené. Jen na ty porody nějak nedošlo… Když si jedna z účastnic objednávala pivo, shodou okolností u dámské obsluhy, moje ženské srdce plesalo, ale srdce každého pivaře by se chvělo urážkou. „Máte pivo? A jaké?“ „Desítku a dvanáctku.“ „Tak mi dejte tu desítku.“  Představte si muže-pivaře, jak dělí pivo na desítku a dvanáctku!

Náš babinec tentokrát proběhl naprosto počestně,  až na tu desítku se alkohol nepodával…

Když debata téměř vrcholila, dostaly jsme se k narozeninám a jejich slavení. Uvědomily jsme si, že jedna naše společná známá měla teď někdy významné kulatiny a že jsme jí ani jedna nepopřály. Začaly jsme přemýšlet, kdy onen den byl, počítaly jsme, přepočítávaly, až jsme se… nedopočítaly. Jediné, co jsme věděly, bylo, že nás mrzí, jak jsme to prošvihly. Vše skončilo tím, že moje kolegyně říká. Ty máš narozeniny v  září. Raději ti přeji už teď, abych na to náhodou nezapomněla a neměla pak výčitky svědomí.  I takhle lze využít babinec!

A já využiju blog. Tak tedy, Šárko, ještě jednou se omlouváme za to, že o prázdninách nesledujeme kalendář, a přejeme dodatečně všechno nejlepší. A vůbec, neměla ses odstěhovat do Brna a mohlas tu sedět s námi :-D