Na konci začátek (úryvek ze stejnojmenné knihy)
„Záchranka dorazí do 2 minut!“ Zařval na své kolegy.
„Doufej, že ještě bude mít koho zachraňovat!“
Z hloučku, který se již rozestavěl okolo solitérního stromu nedaleko silnice, přiletěla odpověď.
Otřásla jsem se. Nebylo to zimou.
Začalo mi docházet, že se muži v uniformách snaží dostat do toho tmavého terénního vozu, ležícího na střeše. Nad ním se podivně skláněl onen jediný strom.
Zaměřila jsem pozornost na skupinu mužů ve tmě, která vůz již obklopila. Vytušila jsem jejich soustředění.
„Vidíme jednu osobu. Nejspíš je v bezvědomí.“
Kvílení větru neutlumilo rozrušení v jejich hlasu.
„Musíme ji vystříhat!“
Následovalo několik nadávek.
Zvedl se ještě větší vítr a oblohou projel další blesk. Všude bylo mazlavé bláto, na které si sedaly neúnavné sněhové vločky.
V ten moment dorazila sanitka. Najednou se vše zrychlilo. Nevšimla jsem si, jak jsem se octla u havarovaného auta. Stála jsem tam spolu s muži oděnými do oranžových obleků, které odrážely bičující déšť. Nikdo mi nebránil přistoupit k Mercedesu, z jehož levého boku se společnými silami pokoušeli vytáhnout řidiče.
„Kristepane. Ta neměla šanci,“ jeden z hasičů hlesl odevzdaně.
Někdo ho okřiknul.
Z nějakého důvodu mi byl vůz povědomý. Přistoupila jsem blíž. Z rozbitého okna na levé straně vozidla bezvládně vyčuhovala ženská ruka. Platinový kroužek s tmavým kamenem, olemovaným dvěma řadami briliantů. Přesně takový, který mi daroval k 30. narozeninám otec. Jak se mohl octnout té ženě na ruce?
Dotek poznání probleskl mým nitrem dřív, než jsem se sklonila, abych nahlédla na tělo bez života, které leželo uvnitř.
Vše okolo mě se roztočilo. Pohltila mě lehkost. Nehřála ani nestudila. Byla nekonečná. Tak jako ten vytrvalý déšť. Vír nenasytné noci se mě chopil. Odnášel mě nahoru. Neoblomně. Výš a výš. A pak mě zatlačoval dolu. Také do všech stran. Možná jsem nebyla tam ani tady. Zcela určitě jsem ale byla všude. Všude v té lehkosti, která rozpínala moje vědomí, do kterého se vtěsnala jediná tvář. Adamova. On jediný. Byl vždy jediný. Ten pevný bod mého života. On jediný by mi dokázal pomoct. Nasměrovat. Neúprosný koloběh vesmíru rozprášil mé tělo, které teď přikrývali oni muži v uniformách na nosítku u sanitky. Ponechal mi ale mé vzpomínky. A každá z nich patřila jemu. Adamovi. Opakovala jsem jeho jméno v houpavé spirále víru, který mě unášel. Na nějaké místo, kam jsem musela dojít. Věděla jsem to. Tam, kam musíme všichni. Tam, kde bude vše sečteno. Daleko od toho, co se odehrává s mým tělem.
Vzdalovala jsem se od svého posledního rozhodnutí, tak hmatatelným ještě před několika minutami. Odhodit svoje ego a předstoupit před něj. Odprosit ho. Požádat o návrat té jediné bójky v moři mého života, od které mě odnášel ten neúprosný vír. Tvrdošíjně. Dál a dál. Nenávratně. Jen jeho tvář zůstávala. Darovala bych mu svůj život. Vím to teď. Tady v tomto bytí, kde neexistuje tikot pozemských sekund. Kde mi již nepatří jediný zlomek mých předešlých dní.
Bože? Jsi tam?
Rozhlédla jsem se.
Ticho. Lehkost. Nic.
V dáli otvor. Světlo. V tom nekončícím pásmu na rozmezí tmy a toho vábivého jasu mě od něj dělila nekonečná propast.
Vibrovala jsem. Ne, teď ještě ne. Vzchopila jsem celé své bytí. To světlo mě oslnilo. Cosi mě ještě svazovalo, bránilo, zastavilo. Adam. Ještě jsem nemohla odejít.
Karolina Idrisova
Óda na stíny
Před několika lety v Náchodě za mnou přišla výherkyně soutěže v orientálním tanci. „V čem se ještě můžu zlepšit?“ Chvíli jsem nevěděla, co říct.
Karolina Idrisova
Sametové vyznání od polovičního přistěhovalce.
Před několika lety zaujal můj životní příběh Českou televizi. „Co vám zde nejvíc chybí?“ byla jedna z mnoha otázek. „Barvy, úsměv a víra,“ odpověděla jsem.
Karolina Idrisova
Střílení do vlastních řad. Těch ženských.
Začínám muže v západním světě litovat. Nemají to jednoduché. S trochou nadsázky lze říct, že my, ženy, zvládáme vše, co kdysi bylo jejich doménou.
Karolina Idrisova
Sexy mozek. Vzpomínka nejen na ten Paroubkův.
V Indonésii se od euro-asijských míšenců očekává, že z nich vyrostou modelky a herci. Je to pěkná blbost. Asi taková, jako kdybyste řekli, že všechny Brazilky chodí po ulici v bikinách. Jenže většina mých vrstevníků, česko-indonéského původu, toto očekávání splnilo.
Karolina Idrisova
Miloš Zeman a moje maminka
Miloš Zeman by se mohl pustit i do moji maminky. Ta modrooká blondýna totiž odcestovala do země s největší muslimskou populací v době, kdy nikdo v Československu nevlastnil barevnou televizi, internet měl ještě dlouho patřit do kategorie science fiction a zakladatelé Lonely Planet se teprve chystali na svoji první cestu po světě. Nerozvážná to bytost! V polovině 70. let, navzdory protestům vlastních rodičů, sbalila dvě batolata a na vlastní pěst začala žít, tam kde lišky, nebo spíš hadi, dávali dobrou noc.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Velký stavební pozemek - obec Sirá
Sirá, okres Rokycany
3 290 000 Kč
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1783x
Vydaná kniha: "Na konci začátek" (Grada, 2012).