https://blog.idnes.cz/idrisova Indonésko-český světoobčan, tančící (životem, v studiu, občas i na pódiích), hledající a nacházející (nové obzory a inspirace), tvořící (choreografie, věty i vlastní život), motivující (sebe a ostatní ženy prostřednictvím projektu "Lehký krok"). Vydaná kniha: "Na konci začátek" (Grada, 2012).  Mon, 18 May 2026 10:29:40 GMT Mon, 18 May 2026 10:29:40 GMT 2 https://blog.idnes.cz/idrisova/oda-na-stiny.Bg16033670 Před několika lety v Náchodě za mnou přišla výherkyně soutěže v orientálním tanci. „V čem se ještě můžu zlepšit?“ Chvíli jsem nevěděla, co říct.  Tue, 29 Mar 2016 14:40:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/sametove-vyznani-od-polovicniho-pristehovalce.Bg15102128 Před několika lety zaujal můj životní příběh Českou televizi. „Co vám zde nejvíc chybí?“ byla jedna z mnoha otázek. „Barvy, úsměv a víra,“ odpověděla jsem. Thu, 19 Nov 2015 09:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/strileni-do-vlastnich-rad-tech-zenskych.Bg15102129 Začínám muže v západním světě litovat. Nemají to jednoduché. S trochou nadsázky lze říct, že my, ženy, zvládáme vše, co kdysi bylo jejich doménou.  Tue, 20 Oct 2015 08:16:33 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/sexy-mozek-vzpominka-nejen-na-ten-paroubkuv.Bg15043411 V Indonésii se od euro-asijských míšenců očekává, že z nich vyrostou modelky a herci. Je to pěkná blbost. Asi taková, jako kdybyste řekli, že všechny Brazilky chodí po ulici v bikinách. Jenže většina mých vrstevníků, česko-indonéského původu, toto očekávání splnilo.  Mon, 27 Apr 2015 07:30:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/milos-zeman-a-moje-maminka.Bg15040332 Miloš Zeman by se mohl pustit i do moji maminky. Ta modrooká blondýna totiž odcestovala do země s největší muslimskou populací v době, kdy nikdo v Československu nevlastnil barevnou televizi, internet měl ještě dlouho patřit do kategorie science fiction a zakladatelé Lonely Planet se teprve chystali na svoji první cestu po světě. Nerozvážná to bytost! V polovině 70. let, navzdory protestům vlastních rodičů, sbalila dvě batolata a na vlastní pěst začala žít, tam kde lišky, nebo spíš hadi, dávali dobrou noc. Fri, 03 Apr 2015 12:30:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/setkani-s-beach-boyem-na-bali.Bg15031728 Pouliční prodavačka na Kutě, nejznámější balijské pláži, se nedala. Uložila svůj ranec na mohutný kus dřeva, na kterém jsem seděla a pěti náramky z perel a tyrkysu mi mávala před obličejem. "Číp prajs for jú!" Po stopadesáté jsem zavrtěla hlavou a odvrátila zrak. Na obloze zlatý kotouč už líně házel šipku do indického oceánu. Skupina jogínů, kterou jsem doprovázela po ostrovech Bali a Gili, právě odcestovala. Po dvou týdnech mě čekala osvěžující změna, večer o samotě.   Thu, 12 Mar 2015 14:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/quo-vadis-zeno-vstric-sedi.Bg15030005 „Ve společnosti jsou dva tábory. Do první patří lidi, kteří dospělou ženu bez muže obdivují. Ti ostatní, a těch je většina, takovou ženu litují!“ To mi loni napsala kamarádka na facebook. Procházela náročným rozvodem, řešila péči o tři děti. Ale ze všeho nejvíc ji trápil fakt, že po 15 letech manželství bude bez partnera. Ze všech stran k ni proudilo povzbuzení: za a) že to zvládne (fakt: byla a je velice nadaná), za b) že bez manžela na tom bude mnohem lépe (fakt: onen pán byl sice hodně majetný, ale disponoval psychopatickými tendencemi) a za c) že rozvodem získala prostor pro seberealizaci (fakt: byla vychovaná tak, že svatba = největší úspěch ženy). Jenže ona byla v svých 38 letech poprvé v životě sama a před přátelskou podporou upřednostnila většinový názor uvedené v úvodní větě tohoto článku.  Mon, 02 Mar 2015 09:30:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/trochu-sexu-a-krestanstvi-ve-velkem-muslimskem-svete.Bg15020495 Za normálních okolností bychom ho bývaly škádlily, že by s rozpálenou tváří opustil třídu. Jako naposledy učitel výtvarného umění. Jenže ten muž, s pečlivě učesanou pěšinkou, oděný do bílé košile zapnuté až ke krku, byl nedotknutelný. Bratr. Napůl bůh. Světsky řečeno, aspirant na kněze. „Kdo-si-myslí-že-manželství-je-posvátný-svazek,“ Novicka, která ho doprovázela, odříkala pátou otázku v bez intonace, teček a čárek, jako kdyby nechtěla ponechat cokoliv náhodě. Všechny pravé paže vystřelily do vzduchu. Bratr spokojeně kývl. Wed, 04 Feb 2015 14:15:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/zakryj-hlavu-a-rozum-zeno.Bg15012679 „Máš šátek?“ „Proč?“ „Dej si ho na hlavu.“ „My jdeme do mešity?“ „Ne. K místnímu starostovi.“ „Proč si mám zakrýt hlavu?“ „On je hodně věřící.“ „Ale já přece nejsem muslimka…“ Nastala malá odmlka, skrz kterou otec upozornil na mé nemožně chování. Tue, 20 Jan 2015 15:10:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/nic-proti-islamu-ale.Bg15011879 Jsem žena, která se v mešitách cítí jako hlavní postava ve filmu Vzpomínky na Afriku. Ne, nemám na mysli scény, kde se Meryl Streep sbližuje s fešným dobrodruhem v podání ještě fešnějšího Roberta Redforda. Mluvím o části filmu, kdy ona dáma vstoupí do gentlemanského klubu v Nairobi a celý sál ztichne. Wed, 14 Jan 2015 14:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/vanocni-skarohlid-to-jsem-ja.Bg14122164 Senátor Čunek mě v rádiu F1 minulý víkend překvapil. Mluvil rozumně a k věci. Ale pak začal o vánocích. Básnil o nich jako všichni od dob, kdy jsem přesídlila do České republiky. O zimě a zasněžených vánocích. O hladovění, aby přichrochtalo zlaté prasátko. O rodinné pohodě. O bytě provoněném cukrovím. O křupavých řízcích a vláčném salátu. Tue, 16 Dec 2014 13:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/milos-zeman-cr-vs-joko-widodo-indonesie.Bg14120024 …jinými slovy - 7 rozdílů mezi Pražákem a „Jakarťanem“… 1. 25 STUPŇŮ Pražák: Hranice teploty, kdy shazuje co nejvíc svršků. Někteří nadšenci již o 7 stupňů dříve. Jakarťan: Zlomový bod, kdy nasazuje svetry i prošívané bundy. Mon, 01 Dec 2014 09:00:28 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/nobelova-malala-a-jeji-terc.Bg14102590 JAKARTA – 80. LÉTA Byl hodně bílý. V zemi, která velebila (a stále velebí) světlou pokožku, to mohla být výhoda. Jenže A-čong měl šikmé oči. A po svých čínských předcích zdědil neschopnost vyslovit „r“. Mon, 20 Oct 2014 14:31:26 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/dno-oceanu.Bg13081264 Letní povídka pro Víkend MF DNES To, co jsem dnes, stvořila vzpomínka. Před třemi dekádami vtiskla mému životu tvář, dřív než bych si přála. Jedna, jediná vzpomínka. S vytrvalostí arabského oře se mi vrací, trýzní, vězní, pálí. Tolikrát, kolik je zrnek písku na dně oceánu, řekl by on a já bych mu naslouchala. Jak moc jsem mu chtěla naslouchat! Fri, 09 Aug 2013 17:00:00 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/bajni-draci-princove-z-masa-a-kosti.Bg12050658 Moje maminka měla třetí oko. Sledovalo mě zespod blonďatého drdolu.  To abych nevyváděla nezbednosti za jejími zády, když stála u dřezu a myla nádobí. Nemusela se otáčet, aby na mě viděla. Třetí oko na týlu ji ubezpečilo, že spořádaně sedím na zemi a objímám umělohmotného žlutého zajíčka.  Pro jistotu ale vždy začala vyprávět. O princeznách s dlouhými blonďatými vlasy, statečných princích na bílých koních, a přemožených  dracích. Téměř jsem nedýchala a třetí oko se mnou. Věřila jsem všemu. Bylo mi pět. Fri, 04 May 2012 16:35:43 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/na-konci-zacatek-uryvek-ze-stejnojmenne-knihy.Bg12050451 Nebyla jsem si jista, kde jsem. Nekonečné provazy deště se mísily se sněhem, ačkoliv kalendář již označil první jarní den před čtyřmi týdny.  Záclonu vody a tmy protínaly modré a žluté blesky majáčků  dvou policejních aut a jednoho hasičského vozu. Dorazily k této zatáčce ve chvíli, kdy mi hlavou projela myšlenka, že budu navždy ponechaná té nenažrané tmě. Ulevilo se mi, když jsem zpozorovala šest postav, které hbitě vyskočily z vozů. Většina z nich neprodleně vykročila na louku, hned za tou zpropadenou zatáčkou. Nevšímali si mě. Chápala jsem to. Vykřikovali na sebe povely. Oblohou proběhl blesk. V jeho dáli se rýsovaly tmavé obrysy skalního města. Politovala jsem ty zmoklé postavy. Nechtěla bych se v tomto nečase brodit terénem, který celodenní déšť proměnil v bažinu. Dva policisté zůstali stát u auta. Jeden vytahoval z kufru nějaké nářadí, které jsem přes tmu nedokázala identifikovat. Rozhodla jsem se oslovit toho druhého, který stále ještě hovořil do mobilního telefonu. V druhé ruce svíral baterku, kterou směroval na své kolegy. Ale i pro něj jsem byla vzduch. Fri, 04 May 2012 13:45:41 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/jeden-vecer-pod-rovnikem.Bg12041535 Kameny, rozdrcené cihly, zapomenuté vlajky, rozkopané zdi a vykroucený železný plot. Byl pátek, 30.března,  krátce po 22h. Za mými zády se pozvolna rozjížděl provoz osmiproudé silnice, který byl celé odpoledne násilně přerušen. Z kilometrové dáli, za úhledně udržovaném trávníkem, netečně svítila budova indonéského parlamentu. Světlo, které se odráželo od střechy ve tvaru dvou tulících se mušlí, přesně hraničilo s obrazem zkázy, který mě obklopoval. Před necelými dvěma hodinami se zde střetlo několik tisíc demonstrantů s vojskem.  Vše proto, aby cena pohonné hmoty v této zemi nestoupla. Thu, 12 Apr 2012 14:36:35 GMT https://blog.idnes.cz/idrisova/vsechno-ma-svuj-cas.Bg12040786 Javanci dotáhli jednu věc k naprosté dokonalosti. Nikdy nikam nepospíchají. Alon alon asal kelakon.  Tak praví místní lidové moudro. V překladu by to mohlo znít – pomalu ale bezpečně. Kdybych důvěrně neznala místní poměry, tvrdila bych, že i ty nekonečné monstrózní dopravní zácpy v Jakartě byly výplodem onoho pradávného rčení. Moji evropskou maminku to dohánělo k šílenství. Ne ty zácpy. Spíš ta permanentní nejistota. Domluvit se na pevném termínu návštěvy nebo schůzky? Hodina sem, hodina tam. Žádný čas. A kdyby se schůzka odehrála až příští týden, o nic přece nešlo! Fri, 06 Apr 2012 18:16:57 GMT