Tryskem anebo štronzo ...

"Tak už jsem s tím jednou provždycky šlehla," vrhá se mi hned ve dveřích kolem krku kamarádka - aniž řekne s čím anebo s kým. "No, s báněním přece, s čím jiným asi," kroutí Evička nad mou nechápavostí hlavou.

"A jak jsi to jako dokázala, tak najednou?" mumlám pro změnu zase já. Protože vím, že kouřila dobrých pětapadesát let. Už na koleji, kde jsme spolu byly na dvojáku. A pěkně mně tím, mně nekuřačce, lezla tenkrát na nervy. A tak skoro nevěřícně poslouchám.

Jak touhu zapálit si v den svých ...sátin začala přemáhat náplastěmi. "Těmi nikotinovými," sděluje mému nechápavému výrazu. A pak že si našla poradkyni. Můj dotaz - rádoby vtipný "jestli tu finanční" přechází bez komentáře.

"Nemáš čokoládu?" pokračuje a cpe si do pusy hned několik žvýkaček. Až se bojím, že si vyvrátí sanici z pantů.

"První dny to jakž takž šlo, byla jsem patrně nakouřená do zásoby - asi jako ta pěnovka pana Vorla" směje se.  "Ale pak"... zavírá oči.

A tak se dozvídám, jak postupně vyházela všechny popelníky (úplně všechny, i ty broušený!) a denně uklízela šuplíky, poličky, všechny skříně. I ty dávno uklizený. Jako šílená, pořád dokola.

"Několikrát jsem vyrazila ven z města autem, protože za jízdy nikdy nekouřím. A tak mi to přišlo jako báječnej nápad. Ale, ouha, Plzeň je teď tak rozkopaná. A já pořád trčela v zácpě," dodává. "A najednou ti, představ si, ječím (já, jindy tak slušná!) jako blázen na řidiče přede mnou … jak já byla sprostá," kroutí Evička hlavou sama nad sebou.

"A právě ta hlava, jak ta mi furt bolela. A v televizi, když jsem jí zapnula, tak všude se jenom kouřilo, bylo to úplně příšerný... těch čoko sušenek, hektolitrů kafe a metráků mrkve co já za tu dobu schroustala ... až jsem měla strach, že mi narostou přední hlodáky a králičí uši," dodává smutně.

"Když jsem pak asi za dva měsíce naklusala do poradny, už jsem nepotřebovala ani náplasti. A byla jsem dokonce pochválená."

"Jenže, sotva se poslední dobou vleču a nemám na cigaretu ani pomyšlení. Ale mám pocit že mi zbyly jen dvě rychlosti. Trysková nebo štronzo. Buď lítám jako postřelená koroptev anebo ležím ztuhle na gauči."

"Holka zlatá", snažím se jí nějak utěšit. "Víš přece, že já jsem odjakživa nekuřák. A mám už teď taky jen dvě rychlosti. Ale ta tryskem to rozhodně není."