- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nejsem narozená ve znamení lvice, ale mockrát jsem její sílu a odhodlání předvedla. Hlavně, když šlo o záchranu někoho z mých drahých. A vlastně, přidám-li k tomu určitou dávku předvídavosti, nasátou od maminky a babičky a (hlavně jejich varování před kdečím), je ze mě záchranář raz dva. I bez potřebných znalostí z oblasti zdravotnictví.
Jednou v parném létě jsme nechali mou sedmdesátiletou maminku na chalupě s oběma našimi dětmi a odjeli do Plzně. V noci na pondělí jsem ale měla ošklivý sen a podivný neklid mě neopouštěl ani celé dopoledne. A tak jsem radši v práci požádala o dovolenou a upalovala autem zpátky na chalupu.
Když jsem vjížděla do dvora, vběhly mi před auto obě naše děti, tehdy jim bylo asi tak dvanáct a osm let a divoce něco křičely. A hned bylo jasné proč. V kuchyni za stolem napůl ležela moje matka, sípající a celá zmodralá a lapala po dechu. Ze zarudlých očí jí tekly slzy a já propadla panice, že umírá.
Lvice ve mě jí tedy drapsla a začala jí vší silou mlátit do zad a zároveň jí táhla do auta. Nemohu pochopit, že se máti ještě bránila, kde v sobě vzala tu sílu.
A jak jsem z ní byla úplně mimo, tak jsem jí nacpala za volant. Pane jo, máti neuměla jezdit ani na kole a já jí tenkrát, sama napůl šílená, šoupla přímo za ten volant.
Pamatuji si jen, jak jsem na ní ječela, že jí přece jde o život. Ale ona se vší silou držela nejdříve střechy a pak i dveří auta a ne a ne se pustit. Asi to byly vteřiny, nevím. Když jsem pak s ní - to už ona vedle mě - vyrazila na polní cestu, přehlédla jsem haldu kamení a v plné rychlosti na ní najela.
Auto tenkrát děsivě zavylo a nadletělo a my dvě s ním. A matce po tom krkolomném skoku vyskočil z krku rohlík nebo co to vlastně bylo a pekelně se rozkašlala. Nejen, že se rozkašlala, nebudu to rozvádět. Je ale až k neuvěření, že se tak rychle vzpamatovala. Začala totiž na mě vřískat, že jí jednou určitě zabiju, protože jezdím jako blázen a někdy se jako blázen i chovám. Ach jo.
Zabiju, já, pane bože. A že jsem si pekelně narazila hlavu a zápěstí o sloupek auta, toho si ani další den nevšimla. Jen prohodila: "Co to máš zase s tou rukou, prosím tě, proč na ní máš obinadlo? A nemáš náhodou modřinu kolem oka? A z čeho?"
Vzápětí odpoledne, když jsem zamáčkla lítostivou slzu v oku, velkou bouli na hlavě a ještě větší na blatníku auta, přikvačila k nám návštěva. Tetička Liby, učitelka a znalec všehomíra. Obhlídla situaci a okamžitě zaregistrovala jak nepřiměřeně (vždycky mě kritizovala) vypadám.
Chystajíc oběma něco na zub jsem hned na to mou drahou rodičku zaslechla: "Ta moje holka je asi nějaká divná, dneska dopoledne mě cpala za volant auta a přitom ví, že jezdit neumím." A o tom, že jsem jí zachránila život, tak o tom nepadlo ani slůvko, ani to nejmenší.
Načež Liby po chvilce hlubokomyslně dodala: "Dneska ti mladí, škoda mluvit. A z čeho má zase tu modřinu?" … Chvíli bylo ticho než matinka dodala: "Ale, dyť jí znáš, furt si něco dělá, to máš s ní těžký, lítá jak blázen:"
Další články autora |
Kamenný Újezd - Kosov, okres České Budějovice
2 899 000 Kč