Desatero špatných vlastností ženy po zlaté svatbě

Určit alespoň přibližně, kdy zamilovanost partnera vyprchává, tak to je patrně nemožné. Statistiku jsem si nikdy nevedla. Škoda, mohla by se hodit.

Po konzultacích s mými kamarádkami vím, že určitý zlom nastává po deseti, dvaceti i třiceti letech manželství. Nebo i o hodně dřív - uvádějí některé.

Podržím-li se těch sudých roků, může to být i po čtyřiceti a i po padesáti letech společného života.

Já sama jsem okolo té naší zlaté padesátky zjistila, že najednou dělám sem tam něco špatně. To proti dřívějšku. A že mám i spoustu negativ a bez dobré rady a upozornění se neobejdu.

Například se dozvídám, že po těch letech najednou neumím:

Zatápět na chalupě. A nemyslím tím zrovna zakládání ohně ve stodole (v mých pěti letech spolu s osmiletým bratrem). Prostě a jasně - zatápět. Já, která vyrostla v domě s několika kachlovými kamny?

Držet se správně (a i té správné) tyče v tramvaji. Za mého dětství jsme doma měli jen dvě mlátičky na obilí a tak mi tahle zkušenost očividně chybí. ("Tatínku, tatínku, proč jsi místo té druhé nepořídil alespoň jednu menší tramvaj. Mohla jsem už tehdy trénovat).

Dostatečně rychle vyskakovat z různých dopravních prostředků. Prostě a jasně, nezdržovat, nešklebit se a nesledovat "kde co lítá".

Stát s nákupním vozíkem v té správné frontě a pokud možno na značce, předem vytýčené manželem.

V jakékoli frontě plynule postupovat bez zbytečného klábosení s okolím.

Vybrané zboží rovnat na pás "v zákrytu" a ne chaoticky, jak je mým dobrým zvykem (cituji).

Už konečně pochopit, že během napínavé detektivky (filmu) je nezbytné klikat na všemožné výsledky kdejakých kopálistů  ("Dyť se jenom mrknu na tabulku a nějaký ty výsledky, co furt máš").

Myslet za všech okolností technicky a ne na kdeco. (Výměna kola u auta mi nikdy nešla, zato na vaření jsem údajně moc dobrá).

Být trochu trpělivá a nechtít všechno "teď a hned" - (rok, dva, tři...).

Včas přestat klábosit s kamarádkami jen tak o ničem - s těmi několika, co ještě žijou, ach jo. (Zatímco muži řeší ob den v hospůdce Pod duby jen samé důležité věci).

Nedávno jsem navíc zjistila, že se nedokážu potmě (a hlavně bez úrazu) přemisťovat v naprosté tichosti do ložnice. Údajně dělám při tomhle popůlnočním přesunu kravál. Zbytečně popobíhám a svítím (v chodbě). Patrně naschvál.

A to můj drahý tvrdí, že spí jako dub a špatně slyší.

Ano, slyší - jak a hlavně co.