Božíčku, někdy to stačí jen zapnout...

Někdy stačí opravdu jen málo a věci dostanou ten správný spád. A občas stačí zapojit jenom pouhopouhý rozum.

Náš známý začal za pár let po revoluci podnikat. Stal se majitelem obchodu s videokazetami a jinými rozličnými hrami a mimo půjčování pak i radil zákazníkům, jak si mají doma zapojit od něj zapůjčený přístroj na videohry.

A tuhle večer nám začal vyprávět, jak jednou ráno přijel do své firmičky a zjistil, že jeho jediná zaměstnankyně něco sáhodlouze po telefonu jakési zákaznici vysvětluje.

Volající paní se totiž nedařilo uvést u nich pořízený přístroj do provozu.

A protože byla situace po telefonu opravdu neřešitelná (obě strany přímo vibrovaly) - tak se dohodl, že skočí do auta a zajede tam.

Když dorazil na místo, zkontroloval, co se dalo. Dráty, zapojení, jistič, pojistky, prostě kdeco. Pak zapnul televizi - a stal se "zázrak" - (podle té zákaznice).

Na obrazovce totiž okamžitě naskočila úvodní stránka hry, kterou si před několika dny u něj zakoupila.

"Bože, božíčku, jak já vám děkuju, máte zlatý ruce, ručičky, jak vy jste šikovnej" - vykřikovala. "Jak jste to jenom tak rychle dokázal?"

A než stačil odpovědět, prohlásil docela lakonicky její sotva desetiletý syn: "Zapnul přece tu naší televizi, mami."

Takže tenhle poznatek - zapnout televizi - pak Jiří ihned připsal ke všem návodům, poskytovaným jeho zákazníkům.

Já potom dala k "lepšímu", jak moje bývalá kolegyně jednou v sobotu volala opravnu televizorů. A ječela na ně, že ta drahá TV od nich stojí za úplnou bačkoru. Protože najednou z ničehonic vůbec nefunguje.

 No, přijeli tehdy skoro okamžitě dva maníci. A během půlminuty zjistili, že nemá zastrčenou šňůru v zásuvce.

Jituška totiž předtím luxovala.

Pak se nestačila divit zase ona, když jí vyčíslili cestovné a příplatek za svátek pro dvě osoby.