Volby Oskara Suchardy

Oskar Sucharda má trable. Šest tisíc na měsíc, telefon, pračku a televizi. Oskar jde volit.

Sedíme s Oskarem u kafe. Sucharda usrkává jihlavanku, před sebou má paklík složenek a medituje.

"Mladej pane, já vám to vopravdu dát nemůžu. Tady mám tisíc čtyry sta na tu televizi a čtyry sta osmdesát na pračku a vy po mně chcete dva tisíce osm set. To nemám. Beru dvacátýho, ale mám jenom šest tisíc, tak to bych vám mohl dávat tak tisícovku."

Neříkám na to nic. Nemá cenu přemýšlet, kde Oskar Sucharda vezme na jídlo, pití, kafe, cigára, nájem, oblečení, poplatky za psa, kredit do mobilu a inkaso. Zřejmě si někde půjčí.

"No víte, mladej pane, já to ale udělám takhle. Tenhle měsíc nebudu dávat na tu televizi, tam už sem čtyry splátky zaplatil, a tu pračku ať mi klidně seberou, tu nepotřebuju. Já vemu tu tisícovku a tamty peníze a když mně napíšete složenku, tak to pošlu vám. Ale až po tom dvacátým, tak mně to tady napište a pak to teda pošlu."

Co se dá dělat. Beru složenku, doplním čísla a dávám ji Suchardovi. Tenhle měsíc vyhrává volby u Suchardů naše kreditka. Příští měsíc to zřejmě bude telefon, v červnu televize a o prázdnichách plynárna. Oskar Sucharda bude dál brát svých šest a lepit dluhy podle výšky slunce a směru větru.

Smutný je na celém příběhu jen jeden drobný detail. Já, Vy i Oskar Sucharda máme jít k volbám. Většinou naštěstí nevolíme mezi pračkou a plynárnou, ale o moc lépe na tom zase nejsme.

Ať už se totiž podívám, na kterou stranu chci, vidím mezi našimi bratry náčelníky jenom samé Suchardy. Všechny partaje odleva doprava a zase zpátky hlásají to samé, co Oskar. Z těch pár korun, co erár vydělá, na jedné straně ubereme a na druhé přidáme. Oranžoví seberou mladým a přidají starým, modří seberou starým a přidají mladým, rudí seberou pro jistotu všem a přidají sobě.

Stejně jako Oskara nenapadne, že by mohl místo posedávání u okna chodit do fabriky, ani naše ctihodné kandidáty nenapadne přemýšlet, jak erár skutečně vytáhnout z bídy.

Přitom je to celkem jednoduché. I ten nejposlednější živnostník tuší, že pokud chce vydělat peníze, musí nejdřív peníze utratit, vznešeně řečeno investovat.

Když budu chtít fakturovat peníze za opravený odpad, budu si nejdřív muset koupit hasák. Když budu chtít fakturovat víc, budu zřejmě muset koupit další hardware a možná taky zaplatit nějakou tu reklamu.

Když budu chtít fakturovat ještě víc, budu muset nejdřív koupit auto, další mašinky, ještě víc reklamy, pomocníky, sklad, zásoby, kancelář a bůhvíco dalšího. Když budu mít navíc ještě kupu štěstí, budu fakturovat slušné peníze, zaplatím v klidu složenky a ještě mi zbyde.

Bohužel naši levopraví vůdcové nepřemýšlejí jako živnostníci, ale jako Suchardové. Jedněm víc, druhým míň, ale hlavně pořád dokola - to málo, co máme, nebudeme investovat, budeme to spolu s Oskarem dál spokojeně prožírat.

Koneckonců, čemu se vlastně divím.

Vůdcové došli. Zůstal jen partajní aparátčík. Jirka Péťa Oskar Sucharda, složenky, startky a jihlavanka.