Telegram do Berlína.

Adresát: Ministr financí Spolkové republiky, doktor Peer Steinbrueck, Berlín. Odesílatel: Kolegové ministři od Lisabonu po Kyjev. Věc: Eura došla. Pošlete další.

Drahý Petře.

Jak jste si jistě stačil všimnout, daří se nám nevalně.

Naši občané už léta dřou celých třicet hodin v týdnu. Na Mallorku mohou jenom dvakrát do roka, Praha je pro nás poněkud drahá a ani Karibik už není taková láce.

Pivo stojí ohavné sumy, jídlo v restauraci si obyčejný smrtelník nemůže dovolit a taxikáři jezdí ve škodovkách.

Zlí jazykové sice tvrdí, že slušný ležák musíme draze vozit z Bavorska, kuchařů je málo, protože dělat rukama není in, a vyrábět obstojná auta jsme raději zapomněli, ale to jsou všechno jenom ošklivé pomluvy.

A teď ještě k tomu ty dluhy, Petře, ty zatracené dluhy. To víte, máme takové dobročinné spolky, banky tomu říkáme, a příliš se jim nedaří.

Vy ale asi nevíte, jak fungují.

Jsou to takové kampeličky, kam naši chudí občané ukládají své drobné peníze. Jistě ale pochopíte, že jich mají málo a veřejný zájem vyžaduje, aby se chudí občané měli všichni mnohem lépe.

Proto si ty naše kampeličky půjčily od Vašich střádalů peníze a rozdaly je. Občané si za ně potom rádi nakoupili Vaše mercedesky a Vaše barvy na fasády.

Jenže sotva co mercedesky dojezdily a na fasády napadal prach, měly naše kampeličky Vašim šetřilům a záložnám peníze vrátit. Vždyť to ale musíte pochopit, Petře, peníze se utratily, vracet není z čeho.

Tak jsme kampeličky občanům raději sebrali a na všech nárožích jsme dali vyhlásit, že jejich dluhy za ně zaplatíme my, ze státních pokladen.

Leč běda, kolego doktore, stalo se, že pokladny jsou prázdné, na úvěr nám už nikdo nedá a když dá, tak za hříšný úrok. A naši důchodci, úředníci, prodavači ze Starbucks a vůbec veřejnost řvou jak keltský tygr, že chtějí další peníze. Uskrovnit se nemohou, beztak třou bídu s nouzí a pojídají tuřín.

Tedy bychom Vám, Petře z Berlína, rádi vzkázali, že byste nám měl honem poslat rekomando nějaké peníze, protože jinak zkrachujeme. A určitě víte, že když zkrachujeme, tak z toho nebudete spát a  hladové irské penzistky Vás budou o půlnoci chodit strašit.

S dokonalou úctou

Vaši kolegové ministři.

PS: A pošlete toho hodně!

Anketní otázka nakonec:

Myslíte, že spolková republika bude ve jménu záchrany eura, spásy světa a bůhvíčeho ještě platit dluhy za nenajedené Irčany, Řeky, Španěly, Lotyše a možná také Čechy? Nemyslíte třeba, že do roka a do dne už Irům, Italům, Řekům, Španělům ani Čechům nikdo nepůjčí ani fenik?