Srdečné pozdravy z Teska.

Byl jsem v Tescu v Držovicích koupit banány, tvaroh a mlíko. Chvilku jsem přemítal, jestli si na takový velenákup vezmu košík, nebo to jen tak hrdě pronesu v ruce. Nakonec pohodlnost zvítězila, odebral jsem z hromady modrý průkaz nákupčíka a vyrazil se probít davem. Udělal jsem velkou chybu.

S modrým košíkem téměř prázdným jsem si už na konci fronty připadal jak bezdomovec před Nadějí. Ze všech stran na mě útočily čtyřkolé drátěné vehementy, tlačené supějícími matronami a narvané po vrch balenou vodou, kyblíky s majonézou, gothajem točeným po kilech a mletým kokosem v pytlích od brambor. Za každou matronou se odevzdaně ploužil neurčitý počet uhrovitých potomků a občas i neholený a přepadlý gorilí samec, zřejmě manžel.

Proti husitské hradbě nákupních vozíků se těžko bojuje. Proklínán nasupenými pohledy zdržovaných nákupčíků jsem vystál frontu, zaplatil mrzkou zeleninu a mléčný výrobek a postavil se stranou, k bufetu s pomalu působícími návykovými jedy firmy Čong a syn.

Tam v puchem nasycené předvánoční atmosféře postávali a lidské hemžení u pokladen se zájmem sledovali starší pánové bez nákupních vozíků. Neptal jsem se, co že jsou zač. Vypadali, že se jich nákupy čínského aušusu a nejedlých třikrát prošlých potravin netýkají, ovšem že jim ten shon dělá radost.

Jen si tak troufnu odhadnout, kdo že to tak za pokladnami postává a s úsměvem počítá nebožáky s metráky žrádla. Místní internista? Ředitel blázince z Kroměříže? Majitel pohřební služby? A ten napravo, není to přerovský exekutor?

Jsou tam všichni. Posílají vřelé díky a srdečné pozdravy z Teska.

Veselé Vánoce.