Seberte mi moji dávku!

Občane, na stráž! Plutokrati, paraziti a pravičáci útočí na tvé jistoty! Chystají se narušit sociální smír, chystají se tě ožebračit! Chystají se sebrat tvoji dávku!

Ano, občane, na barikády! Vylez z fotelu, shoď bačkory, popadni pancrfaust, skryj se za popelnici, braň chudé a ubohé! Dekret chce vydat kryptofašista! Že dávky zabaví a z nich splatí dluhy nebožáků, do kterých je dohnali lichváři, bankéři a židozednáři!
Občane! Do zbraně! Zatáhni břich, natáhni maskáč, nalešti bagančata, hoď na rameno mašinkvér a vyraž do Brd bojovat za...
Zvoní mi telefon. Odkládám na neurčito psaní plamenných výzev proti zabavování socdávek a vracím se na chvíli zpět k vymahačství.
Volá Bohumil Pích.
"Pane vedoucí. Pane vedoucí. Vy jste mi tuhle napsali, že Vám dlužím nějaký obnos. Ale pane vedoucí, já mám finanční situaci! Já jsem na úřadu práce!"
Sice netuším, co si pan Bohumil představuje pod pojmem finanční situace, ale huláká na mě jak tygr bengálský.
"Já ale to ale všechno dám do pořádku! Já tam mám dát čtyři tisíce šest set sedm korun, ano, já ten dluh uznávám, ale zaplatím ho až třiadvacátého, víte, já musím podepsat úřadu nějaký papír a oni mi potom pošlou skoro pět tisíc, ale bude to až toho třiadvacátého, však to určitě znáte."
Naštěstí to určitě neznám, neznám ani formulář Xb nula-pět karvinského úřadu práce, ani výplatní termín sociální dávky podle paragrafu osmnáct odstavec třináct cé. Ale dovolil jsem si nesměle podotknout, že jestli Bohumil Pích dostane od úřadu práce Karviná-Mizerov čtyři tisíce osm set, a jestli z toho tentýž Bohumil Pích dá obratem čtyři šest mně, pojde Bohumil Pích do Hromnic hlady.
"Pane vedoucí, to né, hladem neumřu, nebojte. Já chodím na brigádu, a od února mám domluvenou ještě jednu, tak já nějaký ty peníze mám, a hned jak podepíšu na tom úřadu ten papír, tak vám všechno zaplatím!"
Pak mi ještě Bohumil Pích halasně popřál vše dobré v novém roce a hlavně hodně zdravíčka a zavěsil.
A tak nějak, milé děti, to v té naší dolině českomoravské utěšeně funguje dál. Když nemáte peníze na rohlíky, jdete na brigádu, to přece znáte, ne. Když nemáte na složenky od komerčky, jdete na úřad práce.
Proč by se tedy měl občan rozčilovat? V potu tváře bojovat za zasloužené dávky? Když mu je někdo jenom chce normálně sebrat na dluhy za placatou bednu?
Vždyť na to ty dávky přece jsou, pane vedoucí. Však to určitě znáte.