O rasovi, Aničce a inkasních poradcích.

Drahá Aničko! Uhraď, prosím jemnocitně a laskavě, sedmnáct dlužných korun a padesát halířů. Odměním Tě bílou růží a šampaňským od Moeta. Líbá Véna Platil, inkasní poradce.

Tak to má být, milí dlužníci notoričtí i teprve začínající. Odnynějška Vás nikdo nebude trápit, týrat ani pronásledovat.

Ode dneška od devíti už za Vámi pro bankovky nechodí starý, ošklivý a nerudný vymahač Fiala, co z Vás posledně vytáhl i poslední stovku na cigára. Celí v růžovém, s bílými růžemi v rukou a dárkovými baťůžky na zádech Vás budou navštěvovat a libé písně vyzpěvovat Vaši oblíbení inkasní poradci.

Alespoň tak si teď říkají mladí, nadějní a perspektivní chlapci a děvčata, kteří ve službách prestižních inkasních agentur umlouvají po telefonu dlužnictvo, aby korunky posílati ráčilo.

Inkasní poradce.

Pojem z nejhlubších hlubin blbosti, perverzní politické korektnosti a zoufalé snahy si namluvit, že nejsem, co jsem, a nedělám, co dělám.

Něco jako manažerka správy hygienického zařízení, kosmetička podlahových krytin, operátor nakládacího zařízení úklidového vozidla, drnomistr nebo manažer úseku chlazených potravin v Tesku na Chodově.

Něco mezi pekelným psem, morovou ranou a muchomůrkou citrónovou, hrůza všech hrůz a konečná stanice zhůvěřilosti.

Musím Vás tedy, drazí dlužníci, požádat o laskavost.

Až Vás někdy po telefonu libým hlasem uctivě osloví inkasní poradce, vynadejte mu. Obořte se na něj, pošlete ho k čertům ďáblům, spílejte mu ostošest a vzkažte mu za mne, že slušný vymahač se za svou práci nestydí, dělá ji rád a dělá ji pořádně. A že dokud se Vám neomluví a nezačne Vás jaksepatří vymáhat, nedáte mu ani zlámanou grešli.

Vymahač je prostě vymahač a vymahačem musí zůstat, i kdyby inkasní poradce na koze jezdil.