Konec času dluhů?

V předvolební vřavě takové zprávy někdy zapadnou, a tahle prošla skoro bez povšimnutí. Přitom docela stojí za to: český občan si zřejmě přestal půjčovat. Je to dobře, nebo špatně?

Odpověď je zdánlivě jednoduchá. Samozřejmě dobře. Dluhů je příliš a exekutoři řádí.

Jenže tak jednoduché to nebude. Pro někoho bude konec doby dluhů znamenat také konec doby hojnosti.

Na začátek stojí zato se podívat na jednoduchý graf z databáze České národní banky, který ukazuje nárůst objemu úvěrů českým domácnostem od počátku roku 2000 až do ledna 2010.

Na tomto grafu je názorně vidět, jak enormní byl za posledních deset let  nárůst objemu bankovních úvěrů poskytnutých českým občanům na bydlení a na spotřebu. Na oba účely mají nyní české domácnosti napůjčováno skoro devět set miliard korun. Před deseti lety neměly české domácnosti půjčeno prakticky nic.

Stejně zřetelně je ale také patrné, že růst objemu poskytnutých úvěrů v posledním roce zpomalil a v lednu pak téměř úplně zastavil. U spotřebitelských úvěrů se celkový objem poskytnutých úvěrů dokonce poprvé za mnoho let velmi výrazně snížil, a to jen za leden zhruba o miliardu korun. Podstatný podíl na tomto snížení má navíc propad úvěrů z kreditních karet, tedy jednoho z nejvýnosnějších bankovních produktů vůbec.

Nyní předpokládejme, že finanční krize bude ještě nějaký čas pokračovat, objem úvěrů nebude dále nijak zásadně narůstat a objem spotřebitelských úvěrů bude zhruba stagnovat nebo i klesat. Zatím neznám žádný důvod, proč by tomu mělo být jinak. Banky jsou obezřetnější, lidé opatrnější a  sklon k dalšímu zadlužování velmi malý.

Pro koho je to zpráva dobrá? Zřejmě pro ekonomiku jako celek. Nedojde ke katastrofálnímu předlužení domácností, jaké nastalo ve Španělsku nebo Řecku. Měla by splasknout malá, ale naše bublina na trhu realit a podstatně se omezí dluhem hnaná poptávka, potažmo tedy i inflační tlaky a dovozy ze zahraničí. Všechno věci celkem prospěšné.

A pro koho je to zpráva špatná? V prvé řadě pro banky. Jestliže se výrazně sníží objem nových úvěrů a souběžně přetrvá poměrně vysoká nezaměstnanost, potom je nasnadě, že bude na jedné straně přibývat úvěrů, které klienti nebudou schopni splácet, a na straně druhé je banky nebudou schopny kompenzovat zisky z nových obchodů, jako tomu bylo doposud.

Výsledkem bude rychlý nárůst ztrátových úvěrů domácnostem v portfoliích všech velkých bank a výrazné zhoršení některých jejich hospodářských výsledků. Jak je ostatně vidět z následujícího obrázku, k poměrně dramatickému nárůstu problémových úvěrů domácnostem dochází už nyní.

V tuto chvíli nikdo netuší, kde se nárůst podílu špatných úvěrů domácnostem na celkovém objemu jim poskytnutých úvěrů zastaví. Osobně bych si troufl odhadnout, že hranice deseti procent není nepřekročitelná, a potom bůh suď, jak těžké utrpí některé banky ztráty. Zejména ty banky, které dlouho věřily pohádce, že hypoteční úvěry jsou bezpečné a každý, ale opravdu každý je bude splácet.

Ve druhé linii mohou být těžce postiženi všichni, kteří jsou tak či onak navázáni na poskytování nových  občanských úvěrů, ať už jde o finanční zprostředkovatele, realitní společnosti a zejména drobné developery. U posledně jmenovaných se celý kruh může uzavřít.

Protože je málo nových hypoték, nebudou developeří mít komu prodávat, a protože banky budou zřejmě muset krýt ztráty z rostoucího množství prodělečných úvěrů,  musejí zejména drobní stavební podnikatelé očekávat další zpřísňování podmínek bankovního financování. Jak dlouho mohou tento tlak zejména menší developeři vydržet, je ve hvězdách. Koneckonců, nejde o nic nového pod sluncem, s touto bezvýchodnou situací se potýkají banky ve Španělsku nebo Irsku už druhým rokem, ovšem že něco takového může nastat u nás, čekal málokdo.

Máte-li chuť si dál hrát s daty a grafy, pak národní banka na svých stránkách nabízí nepřeberné množství dat, ze kterých si každý může udělat svůj vlastní závěr.

Pokud mohu dodat věštbu, co se bude dít dál, pak vídím zhruba toto: spořivcům nebudou banky za vklady nabízet téměř nic. Nové úvěry domácnostem budou letos i příští rok stagnovat někde na úrovni roku 2005. Podniky budou dusit úroky, jaké tu nebyly od let devadesátých. Než ale banka dlužníka odepíše a požene k soudu, bude se třikrát rozmýšlet a dělat první poslední, jen aby splácel alespoň něco.

Nicméně úplně nakonec pro jistotu dodávám slova klasika: Budoucnost bude ještě mnohem bláznivější, než jak jste si ji kdy představovali.

Možná se zítra všichni probudíme s hypotékou na krku, kreditkou v dlani a psem Dučajem pod polštářem.