Pardon. Tam chcíp pes. Tam, kde není vidět svatý Vít, vysílač na Cukráku nebo aspoň brněnský Špilberk. Tam chcípl pejsek, kočička a poslední staré morče. Tam už nezbylo nic.
Není třeba si cokoli lakovat na růžovo. Větší polovina republiky české je spoušť, šedivá a bezútěšná pustina, poprášená odpadky a zalidněná odulými chudáky. Poušť, kde benzínová stanice je symbol života a herna maják kultury.
Můžete s tím nesouhlasit. Můžete se se mnou do krve hádat. Ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
Nebo snad někdo vidí nějakou skutečnou prosperitu v Lovosicích, Přerově, Sokolově, Krnově, Frýdku, Chebu, Chomutově, Jablonci? Ukážete mi alespoň půl stopy blahobytu v Broumově, Kopřivnici, Havířově, Jáchymově, Kadani, Kojetíně? Na pražských sídlištích, na brněnských Vinohradech, mezi paneláky v Boleslavi, Budějovicích, Teplicích, Břeclavi, Liberci, Karlových Varech, Sezimově Ústí? Nebo snad v apokalyptickém postindustriálním pekle Ledvic, Bíliny, Śtětí, Kralup, Neratovic, Duchcova, Buštěhradu? Ve smutných ruinách sudetských Vejprt, Výsluní, Milešova a Perninku?
Jistě, tu a tam je pomalovaný Lidl, Penny, Tesco nebo jiná bouda z vlnitého plechu, co vydává shrbeným nešťastníkům jejich denní příděl odpadků. Sem tam je opravená radnice, vydlážděné náměstí, zateplená škola, našminkovaná fasáda. A to je tak zhruba všechno, trocha kosmetiky neuměle napatlaná na potlučenou tvář.
Růžová ulice v Mostu opravdu není růžová.
Bohužel, ještě dlouho nebude.
Přinejmenším tak dlouho, dokud budeme po hospodách a v prestižním tisku řešit nesmysly a zástupné problémy, Babiše, Zemany, Ištvány, korupčníky, Šlachty, olympiády a cikány. Místo toho, abychom si laskavě ráčili uvědomit, že z poloviny země máme odpudivou hromadu trosek, na které ani chudák čokl dlouho nevydržel.
