"Když nás nenecháte sbírat odpadky, které nechceme sbírat, poteče krev a padne vláda", pravil vrchní popelář. A měl zřejmě pravdu.
Nejspíš je to jenom malá epizoda nekonečné grotesky, kterou pod titulem Evropská dluhová krize hrají už několikátým rokem po celé Evropě. Je to však epizoda skutečná, zajímavá a poučná.
V Aténách už někdy od začátku týdne stávkují popeláři. Odpadky jsou víceméně všude.
Stávku popelářů řeší nejméně tři řečtí potentáti zároveň.
Ministr vnitra ve čtvrtek pohrozil, že popeláře propustí. Nestalo se nic, odpadky se po ulicích válejí dál. Ministr zdravotnictví vydal edikt, podle kterého musejí popeláři uklízet, jinak půjdou do basy. Zase se nestalo nic. Náměstek ministra vnitra slíbil národu, že se už opravdu, ale opravdu bude sbírat. Nesbírá se. Starosta Atén naléhavě požádal, aby popeláři začali popelařit. Zase nic.
A vrchní aténský odborový popelář Vassilis Polymeropoulos prohlásil, že když se vláda pokusí odborářské popeláře nahradit, poteče krev a vláda padne.
Přiznávám, nemám odboráře rád.
Dokážu ale pochopit, že když umouněnému aténskému popeláři jeho vlastní vláda ve jménu záchrany čehosi, co stejně nebude fungovat, každý druhý pátek zvyšuje daně a obden snižuje výplaty, nebude se mu to líbit a pokusí se s tím taky něco dělat. O co ostatně může popelář přijít? O koště? O kukabus?
Nebo si snad někdo opravdu vážně myslí, že osud Evropy závisí na tom, jestli seberu deset eur měsíčně z platu popeláře?
Ve skutečnosti už vůbec nejde o peníze. Ze všeho nejvíc jde o to, aby se občanstvu opasky neutahovaly do té míry, že už nebude mít co ztratit a vezme do rukou vidle.
Těm, kteří už mají opasek na předposlední dírce a jsou schopni státu pořádně zatopit, může dál opasky utahovat jen blázen.
Koneckonců, takový Lech Walesa byl také dlouhá léta jenom bezvýznamný odborář a elektrikář.
Jenže pak byl najednou prezidentem a někdejší potentáti měli, s odpuštěním, po žížalkách.
