Vždycky sice sedíš na zadku … ale jak!

Je mi tak líto všech v Japonsku, že se mi ani nechce přemýšlet nad našimi setrvale závratnými vnitropolitickými tahanicemi. Myslím na svou přítelkyni Yuko, teoretičku dětské knižní ilustrace, která umí česky, jak když bičem mrská a zná skoro všechny slavné české výtvarníky, copak s ní asi je?

Už dva dny se odhodlávám napsat jí mail… Mám puštěnou pořád čtyřiadvacítku a občas sjíždím zahraniční informační kanály. A víte, že jsem při tom přišla na jedno téma, které mě už dlouho leží v hlavě? Všímáte si, na čem sedí hosté v některých diskusních pořadech našich televizí? Jasně že na židlích, ale na jakých! Konkrétně v pořadu před polednem: moderátoři i hosté se v poslední době s proměnlivou dávkou ležérnosti úpěnlivě drží na jakýchsi barových židličkách, aniž by měli kam pořádně dát nohy. I moderátorka, u které by si nikdo normálně nevšiml, že má nějaké to kilo navíc, na takové židličce vypadá jako buřt a co teprve, když na ni usedne statný chlap nejméně metr pětaosmdesát! Nebo žena středního věku, která neví, co ji čeká a vezme si úzkou sukni! Musím říct, že je mi kolikrát hlavně hostů líto. Zajímalo by mě, co k takovému návrhu interiéru architekta vedlo. Naivně si myslím, že když někoho pozvu někam jako hosta, budu chtít, aby se cítil dobře, nebo ne? Když je podobně pohodlné sezení v soutěžních pořadech typu „milonář“, to lze pochopit, tam opravdu o pohodlí soutěžících autorům soutěže nejde. Ale když se hovoří o závažných tématech? Fakt nevím. Škoda, že žádného architekta nenapadlo dát podobné židličky do Otázek Václava Moravce! Nemusely by být tak dlouhé a možná by se alespoň nějaké téma probralo svižně a důkladně. Někde by ale takové sezení bylo možná přínosem. Co třeba v našich zákonodárných sborech? Představa takového zasedání parlamentu nebo senátu na barových židličkách mě docela baví. Škoda, že to určitě žádný architekt nezrealizuje!