Dvacet sedm, dvacet šest, nebo dvacet pět? Počítání senátorů

Každý člověk má v sobě asi sklony k masochismu. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč jsem nechala odpoledne zapnutou čtyřiadvacítku.

Sešli se tam, částečně na dálku, pánové Janeček a Dientsbier. A důvod? Kdo neviděl, neuvěří. Přepočítávali senátory, kteří se podepsali pod žalobu k Ústavnímu soudu na prezidenta Klause pro velezradu. Zatímco pan Janeček prohlásil, že podpisů je sedmadvacet, pan Dientsbier tvrdil, že je jich jen dvacet šest. Nato pan Janeček připustil, že on nemá k podpisovým archům přístup, nejsa senátorem a že ho takto nějaký jeho asistent mylně informoval. Prostě špatně to spočítal. Není divu, je to číslo dvojmístné, se kterým se pracuje až v druhém pololetí první třídy, stane se. Pan Dientsbier pak kontroval, že podpisů je nejen dvacet šest, ale dokonce jen dvacet pět! Na to prohlásil pan Janeček, že je velmi zklamán, protože místo dvacet sedm jenom dvacet pět, to je teda… Mezi tím mu ale naštěstí někdo volal, že podpisů je skutečně dvacet šest, jen jeden senátor omylem podepsal nějaký jiný papír. Tuto vysoce intelektuální debatu korunoval prohlášením zase Jiří Dientsbier, který řekl, že čísla nejsou důležitá, protože on má informace, že podpisů bude dokonce víc než dvacet sedm. Jen se mu nelíbilo, že informaci pustil do ČT jako první pan Janeček, měl to být senátor. Komentátor celou dobu zjevně nestíhal a když se vzmohl na otázku, jestli tedy pánové mohou zaručit těch sedmadvacet podpisů, řekli oba, že to nikdo zaručit nemůže, protože si svůj podpis ještě může někdo rozmyslet. Jsme přece jenom lidi… Naštěstí se to za dvě hodiny vyjasnilo: podpisů je prý sedmadvacet, prozatím. Uvidíme zítra…