Vyvážená dětská strava a horror ve fastfoodu

Každý den se dozvíme nějakou novou informaci, jak nás velké obchodní řetězce tráví prošlými, nahnilými, či jinými závadnými potravinami devastujícími naše žaludky, střeva i nervovou soustavu.

Mezi těmi všemi horrorovými reportážemi mě utkvěla v paměti jedna, kdy se kdosi pohoršoval nad dětskou výživou s prošlou dobou trvanlivosti. Na důkaz svého tvrzení vyšťourával vidličkou ze skleničky odpudivě vyhlížející cosi, co nejspíš připomínalo bramborovou kaši, kterou jste zapomněli v kastrole dva dny v teple. Měl to skutečně být bramborový příkrm pro batolata. A jakýsi rodič se rozčiloval, že on taková jídla kupuje v dobré víře, že svému dítěti dává to nejlepší a ty neodpovědné řetězce atd… Určitě to myslel dobře, ale jedno nechápu. Jak může své dítě krmit něčím takovým, byť se správnou dobou spotřeby? Ochutnali jste někdy ty masozeleninové pokrmy a příkrmy ve skleničkách, které stojí kolem čtyřiceti korun i více? Ty, o kterých reklama tvrdí, že je to vyvážená strava? Já tedy ano. Jednou před lety jsem se tím pokusila dokonce nakrmit i syna na dovolené. Do dneška vidím ten pohled, který na mě vrhl po prvním soustu. Už jsem si nikdy nedovolila mu něco podobného nabídnout znovu. Pokud má někdo to štěstí, že je jeho dítě submisivnější, chápala bych ještě, že mu takovou konzervu, a nebudeme si namlouvat, že to konzerva není, podstrčí třeba na celodenním výletě, nebo občas na dovolené. Ale častěji? Dnes je v zelenině velký výběr i v zimě, a kousek libového masa sehnat taky není žádný problém. A doba přípravy? Maximálně půl hodiny, pokud jsem hodně pomalá a nešikovná. Za tu dobu každá, i nezkušená, kuchařka vyrobí jídlo, které chutná jako zelenina s masem a přílohou. A pokud ho uvaří trochu víc a část si víc osolí, případně okoření, má sama pro sebe taky zdravý oběd za pár kaček. A pokud to celé nerozmixuje na uniformě chutnající kaši, ale jen tak trochu, naučí se dítě ještě brzy kousat. K napsání tohohle článku mě postrčila nejen ta reportáž, o které jsem se zmínila v úvodu, ale také hrůzostrašný zážitek z jednoho fastfoodu. Ráda jím. Dokonce ráda jím občas i tzv. nezdravá jídla, pokud mi chutnají. A tak, když mám dojem, že potřebuju sama sebe odměnit, zajdu si na oběd na smažené kuře s hranolky a zeleninový salát. Je to tam docela drahé, tak opravdu jen občas… Tuhle si k vedlejšímu stolku přisedla maminka se spícím dítětem v golfáčích. Přinesla si tác s nějakým menu, vyndala notebook a začala jíst a mailovat. Dítě stále spalo. Když maminka dojedla, odnesla tác, vyndala z tašky jednu takovou konzervičku – podotýkám, že to bylo v zimě a musela být lehce mražená – zatřepala s dítětem, a aniž ho nechala doprobrat, začala ho krmit. V životě jsem neslyšela dítě tak řvát. Ani na ORL, kde se dětem píchají uši, ani když sebou nějaký prcek práskl v parku a měl krvavá kolena, prostě NIKDY! Lidé od vzdálenějších stolků povstávali, aby zjistili, co se děje. Přišla i služba, která stále dokola zametá a odklízí tácy. Jediný, kdo byl v klidu, byla matka. Protože byla určitě skálopevně přesvědčená, že její dítě dostává tu nejlepší, vyváženou stravu. A na závěr? Ráda vzpomínám na lékařku mého syna. Sloužila na středisku už jen občas, protože byla dávno v důchodu. Byla nesmírně vlídná, klidná a nevím, jak to dělala, ale měli jste u ní pocit, že nikam nespěchá. Malé děti v její ordinaci brečely jen výjimečně. Její nejčastější rada ohledně výživy byla: „Maminko, hlavně používat cit a vlastní hlavu!“