Znáte tu pohádku, ve které vojenský vysloužilec vaří u hloupé selky polévku ze sekyrky? Vyžádá si hrnec s vodou a sekyrku. Postupně připraví selku ještě o brambory, zeleninu, slaninu, vejce, a nevím o co ještě všechno a polévka ze sekyrky je na světě.
Často mi teď tahle pohádka straší v hlavě. Teď, když koňské maso dorazilo oproti všem ujišťováním i do naší jinak všem skandálům se vyhýbající republiky. Hrůza! Firma Nowaco nacpala do lasagní vedle hovězího masa i koňské. Sice za to úplně nemůže, protože tu směs jí dodala firma francouzská, ale už se stalo. Někomu vadí konina, jakoby to byl jed, někomu vadí, že není uvedena ve složení výrobku. A přesto vevnitř je. A pozor, to mě zaujalo! Víte, kolik výrobků, kde naopak není to, co je uvedeno v názvu, existuje? Říkáme jim sekyrkové polévky. Takové „sekyrkové polévky“ vyrábí mnoho výrobců, i ti renomovaní. Tak třeba pečené vepřové koleno se jeden takový výrobek jmenuje. Koupíte si pytlík v ceně plus minus 2O Kč, no a pak musíte koupit jenom ještě to koleno a možná ještě cibuli a dáte spolu s obsahem pytlíku péct. Nejvydařenější se mi zdají selské brambory, na které zrovna shodu okolností běží reklama v televizích. Koupíte si zase pytlík a ještě brambory, klobásu, papriku, cibuli a bůhvíco ještě, nakrájíte, smícháte s tou hmotou v pytlíku a dáte zapéct. Žádné koleno, žádné brambory! I když jsou uvedeny v názvu. Taky jsem si párkrát naběhla a ten pytlík s podivnou hmotou koupila, než mi došlo, jaký jsem blbec! Proč platím za něco dvacet i víc korun? Když koupím koleno, okořením ho a upeču, rozhodně neutratím ještě dvacet, ale nejvýš 5 – 7 Kč. Na zapečené brambory potřebuju taky zhruba stejné ingredience, jaké mi výrobce přikazuje nakoupit. A koření zase nestojí rozhodně tu dvacku a ještě mohu přidat čerstvou zeleninu. Navíc všechna ta jídla měla v konečné podobě takovou trochu pachuť, kterou nejsem schopná rozluštit. A co mi došlo opravdu pozdě, a mám kvůli tomu na sebe vztek je to, že tyhle pytlíky neušetří vůbec žádný čas! Teď, když nás kdekdo upozorňuje, že máme dávat pozor na to, co jíme, dala jsem si práci, a přečetla na internetu složení několika těch zázračných sekyrkových polévek. Například čína: sušená zelenina, škrob, maltodextrin, sušený sójový hydrolyzát, cibule sušená, česnek sušený, přírodní aroma, barvivo karamel. Může obsahovat stopy lepku, vajec, celeru a vlčího bobu. (www.vitana.cz). Maso si dodejte sami. Nic víc, nic míň. Ale tyhle zázračné pytlíky u nás doma už nikdo neuvidí. A ta konina? Nevím, moje generace na ni není zvyklá, ale když jsem byla ve Francii, jedla jsem ji tam, kdykoli jsem ji dostala na talíř. Měla jsem sice trochu morální zábrany, ale hlad byl silnější, a tak jsem je překonala. Dnes bych ji asi zase nepozřela, zrovna tak, jako pštrosí, klokaní nebo krokodýlí maso. Je to všechno zvyk. Když vidím prase, nafackovala bych si, že ho můžu jíst a vida! Takový nedělní řízek stejně potěší! Výčitky jsou pryč… Pro ty, kdo dočetli laskavě až sem a jsou ve věku padesát pět plus, mám otázku: pamatujete na tzv. čínské králíky? Prodávaly se v polotovarech za 10 Kč za kilo a byly to takové malé zmrzlé mrtvolky. Syn, který jezdí do Číny poměrně často, mi tvrdí, že tam nic takového neviděl. Ví Bůh, co to bylo. Možná krysy? Když se to upeklo, bylo to suché, tvrdé a vzdáleně to králičí maso připomínalo. Upřímně jsem jídla z nich nenáviděla, ale bylo mi to málo platné, moc peněz jsme neměli a tak byl každý odpor marný. Zkrátka člověk vydrží docela dost. Znáte to: nejjistější je nejíst, nepít, nedýchat! Ale „Žijme s chutí“!
