Reportáž: ti prvňáčci jsou prostě boží!

Včera v deset hodin se poklidná atmosféra Emauzského kláštera trochu změnila. Do překrásného refektáře postupně přicházely desítky prvňáčků se svými učitelkami, vychovatelkami a knihovnicemi.

Přišlo i mnoho rodičů, prarodičů a sourozenců v kočárcích. Děti byly slavnostně vyšňořené, mnozí budoucí mladí pánové měli motýlka nebo kravatu, hodně slečen, hlavně těch z Vietnamu, mělo překrásné princezničkovské šaty. A co se tam vlastně dělo? Vrcholil tam čtvrtý ročník projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka. Děti dostávaly jako projev uznání za snahu naučit se dobře číst knížku, která byla napsána, ilustrována a vydána speciálně pro ně. Krátká vsuvka: Projekt, jehož se za celou dobu existence účastnilo více než 50 000 dětí z celé republiky, zpočátku finančně podporovalo Ministerstvo školství. V letošním školním roce ale náš bývalý nejlepší ministr školství usoudil, že vyhazovat peníze na knížku pro děti je nejapnost a vypadalo to, že je vymalováno. Jenže, pomohli, jako vždy knihovníci, konkrétně Svaz knihovníků a informačních pracovníků, tedy lidé, kterým na rozdíl od ministra leží na srdci, jestli děti budou informačně gramotné nebo ne, a projekt převzali. A pak se stal zázrak. Našel se sponzor!! Majitel nakladatelství Triton, které kromě jiného vydává laskavé čtení pro děti, vydal 20 000 výtisků knížky Miloš Kratochvíla Školníci zadarmo!!! Jen proto, že se mu projekt líbil. Přispěla i Skanska a tak čtvrtá knížka pro prvňáčka míří k prvňákům v celé republice. No, a včera se právě v tom klášteře ti Školníci křtili. Přítomné děti knížku dostávaly a autor Miloš Kratochvíl a ilustrátorka Renáta Fučíková dětem knihu nejen podepisovali, ale všechny prvňáčky pasovali opravdovými meči na rytíře čtení. Děti byly pyšné, rodiče a prarodiče dojatí a všichni, kdo se na přípravě projektu podíleli, veselí. A ti přítomní prvňáčci byli jedním slovem úžasní! Chovali se vzorně, i když o humorné zážitky nebyla nouze. Například jeden kluk poklekl při pasování obráceně, Miloše Kratochvíla jako pasujícího rytíře to nevyvedlo z míry a začal ho obcházet zrovna ve chvíli, kdy si ten prvňák uvědomil že klečí špatně a začal se taky otáčet. Miloši Kratochvílovi tak nezbylo, než ho prostě pronásledovat, až se pasování po několika otočkách povedlo. Prostě bylo to dopoledne, které v životě lidském znamená ty malé radosti všedního dne. Nenápadné, ale moc důležité…