Napráskejte ty obchodní řetězce! (taky pokus o obhajobu omáček)

To, co se nám může stát, když nakupujeme v některých velkých obchodních řetězcích, je opravdu nebezpečné!

Můžeme tam koupit sýry nebo uzeniny s přelepeným datem spotřeby, výrobky, které jsou označeny jako české, a přitom se pěstují a vyrábí bůhví kde a dokonce uzeniny, do kterých nám výrobci semelou všechno, co neuteče. To si spotřebitel nemá dát líbit!!! Má chodit do super- a hyper- marketů vyzbrojen lupou, aby si mohl přečíst, co kupuje a velkou dávkou asertivity. Když narazí na vadný výrobek, má s tím něco udělat. Nemá se dát. Může si stěžovat v prodejně – zkoušeli jste to někdy? – většinou je to zážitek jen pro silné nervy, nespokojený spotřebitel si může také stěžovat na všemožných úřadech a institucích, které mají sledovat kvalitu potravin. Já ale pořád čekám, kdy se dočtu, nebo uslyším od lidí odpovědných za tento stav: my to nenecháme na spotřebitelích, my změníme právní prostředí v našich prodejnách! Když kontrola zjistí závady, nedá obchodu legrační pokutu, kterou se mu pořád bohatě vyplatí zaplatit, ale takocvou, která by ho citelně zasáhla. Přímo v právních normách se taky objeví, že obchod nemůže dovážet pod stejným názvem horší výrobky k nám, než do ostatních států a udělá-li to, dostane taky citelnou pokutu. Vždyť český zákazník nechává v obchodech vzhledem k výši cen u nás, stejné, ba mnohdy větší peníze, než německý, rakouský a nevímjaký zákazník! Proč by se on měl starat o lepší kvalitu potravin a etiku prodeje? Od toho jsou přece jiné instituce a také za to odpovídají naši zákonodárci i příslušní ministři.No, obávám se, že se s tím hned tak něco nestane. A tak vám aspoň napíšu o tom, co mi už pár týdnů leží v hlavě. Podsouvá se nám, že jsme národ, který se cpe svíčkovou a vepřem knedlem zelem. Já nevím, jak vy, ale naše rodina tedy spíš ne! Taky se říkalo, že jsme omáčkožrouti. Tak to už vůbec ne. Od té doby, co se syn odstěhoval, jsem vařila rajskou, kterou má rád, asi desetkrát a koprovku, kterou zase milujeme s manželem my, vařím jednou, dvakrát za rok, když je na zahrádce čerstvý kopr. Jak tak stále víc přemýšlím nad levnými jídly, která vařily babička a maminka, vzpomněla jsem si přece jen na omáčky, které možná zas každý nezná. Cibulová omáčka: Osmažíme jednu velikou, nebo dvě menší cibule do světle hněda. Zalijeme vodou, zahustíme světlou jíškou, osolíme, poměrně dost opepříme, necháme pár minut provařit a je hotovo. Majoránková omáčka: Uděláme světlou jíšku, zalijeme ji vodou a přivedeme k varu. Přidáme sůl, utřený česnek a docwla velké množství majoránky. Hotovo. Tahle omáčka je výborná ke skopovému nebo jehněčímu masu a měl ji rád Jan Neruda, dokonce o tom napsal fejeton. Kdepak je skopové a jehněčí maso dnes? Česneková omáčka: Stejný postup, jako u majoránkové, jen nepřidáme tu majoránku, zato dáme víc česneku. Všechny omáčky můžeme zjemnit nakonec kouskem másla, nebo místo vody, můžeme použít vývar. Pokud máme doma z léta nasušené houby, obdobným způsobem uvaříme omáčku houbovou, kterou kořeníme bobkovým listem, novým kořením, a celým pepřem, nebo jenom kmínem. Ale tu asi zná každý. No, ale co k nim? To je otázka. Přece jenom jíst jen omáčku, to je v dnešní době podivné. Dřív šel člověk k řezníkovi, koupil si půl kila hovězího žebra, hrudího nebo předního roštěnce, maso uvařil, měl výbornou polévku a docela dobrý oběd s masem. Viděli jste, co dostanete teď ve velkých obchodech místo předního hovězího? Většinou kost, chrupavku, trochu tuku, šlach a několik nitek masa. To původní maso se někam ztratilo. Pokud chcete koupit přední hovězí, musíte najít malé řeznictví, kde ještě porcují maso poctivě. Jsou ještě taková, jen vás možná budou bolet nohy, než na ně narazíte. Někdy dělám k omáčkám kuličky z mletého masa, ale není to ono… Taková je prostě dnešní realita. A jako příloha jsou ke všem těmhle omáčkám nejlepší brambory. Malé, vařené ve slupce! Budete se divit, jak jinou chuť mají, proti těm dopředu oškrábaným. Kdyby četla tenhle můj článek máma, smála by se asi celý den! Kolikrát jsem obracela oči v sloup, když mi tyhle omáčky naservírovala. Už to vím, mámo: nikdy neříkej nikdy!