Jaký byl Masaryk táta?

Tak nám ráno zase naše ČT zazářila. T.G.M. měl prý dceru Annu, která zasáhla i do situace po r.1989. Celá zpráva o výstavě k výročí narození byla jak bolavá noha, a nevím, kde to paní redaktorka sebrala, ale už se v souvislosti se zpravodajstvím ČT přestávám čemukoli divit.

Jen pro upřesnění: historička dr. Anna Masaryková byla prezidentovou vnučkou, dcera jeho syna Herberta. Spolu se sestrou Herbertou byly skutečně často vidět po roce 1989 při významných společenských událostech. (Obě zemřely v roce 1996.) Jak to vlastně s potomky prezidenta Masaryka bylo? A jaký byl manžel a táta? Docela jsem po tom jeden čas pátrala, možná, že to někoho taky bude zajímat. První dítě přišlo do rodiny Masarykových 3. května 1879. Byla to holčička, které tatínek vybral jméno Alice podle hrdinky Alice z Tilbury. Její jméno vyslovovali anglicky, tedy Elis, ale zároveň vytvořili láskyplnou českou zdrobnělinu, Eliska. Svou ženu, Američanku Charlottu Garrigue, poznal Masaryk v Lipsku. Obdivoval její skromné, ale sebevědomé vystupování, vzdělání a celkový rozhled. Zasnoubili se 10. srpna 1877 bez vědomí Charlottiných rodičů, a málem to dopadlo špatně. Charlotta byla nejmilejším dítětem pana Garrigua a on se nemohl smířit s tím, že by měl dát souhlas ke sňatku s cizincem, navíc nejistého postavení. Nakonec povolil, a 15. března 1878 byla svatba. Osud paní Masarykové by vydal na několikadílný román. Když se po válce vrátil Masaryk zpátky do Prahy jako prezident republiky, byla už vážně psychicky nemocná a žila střídavě na Lánech a v sanatoriu ve Veleslavíně. „Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol,“ napsal Masaryk ve svých pamětech. 1. května 1880 přibyl do rodiny chlapeček, kterému otec vybral nezvyklé jméno Herbert, po příteli ze studií Josefu Herbertovi. Tehdy ještě Masarykovi žili ve Vídni, kde náš pozdější prezident přednášel na univerzitě. 14. září 1886 se narodil Jan, Jméno, tentokrát ryze české, vybral opět otec. V březnu 1890 se narodila holčička Eleanor, u jejíhož porodu asistoval sám Masaryk, protože porodní bába nestačila dojít. Holčička zemřela ve čtyřech měsících. Poslední, Olga, se narodila 26. května 1896. O výběru jejího jména není nic známo, ale historikové se domnívají, že jej mohly ovlivnit dvě Masarykovy návštěvy Ruska. A jaké bylo dětství potomků prvního prezidenta? Nejvíc na něj vzpomínala první dcera, dr. Alice Masaryková. Přes všechna strádání, která přinášela Masarykova politická angažovanost, prožívaly všechny děti krásné dětství, obklopené láskou rodičů. Podle dr. Masarykové měli všichni velkou volnost. Masarykovi byli přesvědčeni, že se děti musí vyřádit, aby pak měly chuť dělat i jiné věci. S dětmi si hrál především otec, směly do jeho pracovny, kde si rády hrály, jen nesměly otce rušit při práci. Alice vzpomíná, jak s Herbertem často netrpělivě přešlapovali před pracovním stolem otce a čekali, až přestane psát. Jan s Olgou zase prý často cvrnkali kuličky do kousku chybějící parkety. Matka jim každý večer předčítala, nebo vyprávěla o svém životě v Americe. Velký důraz kladli na vzdělání. Děti vychovávali zpočátku trojjazyčně: německy, anglicky a česky. Když se přestěhovali do Prahy, mluvilo se doma pouze česky, ale ve studiu cizích jazyků všechny děti pokračovaly, dokonce na otcovo přání studovaly i ruštinu. Do Prahy se Masyrkovi přestěhovali až v roce 1882.Na konci 19. století byla Praha - měřeno dnešníma očima - jedna velká vesnice v tom smyslu, že každý znal každého, obzvlášť v jednotlivých profesích. Masarykovi žili bohatým společenským životem a děti brali často ssebou, Alice vzpomíná na Vojtu Náprstka, jeho pivovar U Halánků s Americkým klubem dam, kde si ráda hrála s dcerou J. V. Sládka, Helenkou. Boj o rukopisy sblížil Masarykovy s rodinou profesora Gebauera. Důležitou osobou byl Masarykův bratr Ludvík, který měl v Praze ve Vodičkově ulici hospodu, kam mohla rodina chodit na laciné obědy. Všechny děti strýčka milovaly a on jim oplácel stejně, zahrnoval je dárky. Setkávali se tam s Mikolášem Alšem a Hanušem Schwaigrem, který nejspíš ovlivnil Herbertův zájem o malířství. Prázdniny trávily děti u babičky a dědečka v Klobukách, později v Hustopečích. Byly to klasické prázdniny u prarodičů, s pomáháním se všemi pracemi a zavařováním úrody. Když Masarykovy rodiče zemřeli, našla si rodina pro své další prázdniny Slovensko. Děti byly vedeny ke sportu, chodily samozřejmě do Sokola, jako jedni z prvních dostaly kola. Všechny děti navštěvovaly vinohradský evangelický sbor, ale oba rodiče předpokládali, že si každé dítě najde a zvolí svou víru v dospělosti samo. Celá rodina žila šťastně až do začátku první světové války. Pak se už nikdy nesešli všichni pohromadě. Na závěr jednu příhodu, kterou popisuje dr. Alice Masaryková: „Jednou přišel Herbert ke stolu bez límce, tenkrát se nosily škrobené límce, a bez vázanky. Otec se na něho podíval a řekl: „Co to je, Herberte! Jdi a vrať se oblečen – límec, manžety!“ Herbert se důstojně vzdálil a za chvíli se vrátil ještě důstojněji, bez kabátu, bez vesty, bez košile. Kolem krku měl škrobený límec a na zápěstí se mu houpaly manžety, přivázané na provázku. Usedl ke stolu a pokračoval v jídle. Otec se na něho vážně podíval, ale pohled ho do té míry překvapil, že mu výtka strnula na rtech, jež přešly v úsměv. Výbuch smíchu kolem stolu strhl otce tak, že si až slzy smíchu musel stírat kapesníkem, Herbert však už nikdy nepřišel ke stolu bez límečku.“ Literatura: Jan Herben: Masarykův rodinný život Alice Masaryková: Vzpomínky na dětství ... a mnoho jiných