Chudák indická uklizečka, nemohla jít na Formuli 1

Tak jsem před chvilkou doposlouchala komentář k Velké ceně Indie ve Formuli 1. Jako většina ženských jsem při ní dělala všelijaké nesmysly, jako věšela prádlo, uklízela to usušené a podobně.

Tím více jsem se mohla soustředit na to, co říkají komentátoři. Už dlouho mi některé sportovní komentáře, které hýří frázemi typu „pokořil svatyni“, přepišme dějiny“ apod. vadí. Tentokrát jsem s potěšením žádné takové fráze nezaznamenala, zato jsem se dvakrát dozvěděla, jak drahé vtupné na závod je: ve srovnáním s platem indické uklizečky představuje polovinu jejího měsíčního platu. Nevím. Kdyby byl takový prestižní závod u nás, ceny vstupenek by určitě taky nedovolily české uklizečce jeho návštěvu, a obávám se, že profesí, které by si návštěvu nemohky dovolit, by bylo víc. Proč to píšu? Když plácá nesmysly politik, nedělá to se mnou nic, protože on už léta žije mimo realitu a neví, za kolik a co lze za reálný příjem obyčejného člověka koupit. Když papouškuje údaje z jakési brožury, kterou kdesi dostal, sportovní novinář, a neuvědomuje si, jaké nemysly plácá on, je mi to líto. On by měl vědět, jaké jsou u nás poměry cen vstupenek na daleko méně důležité akce k měsíčnímu platu. Stačí se podívat, za kolik lze koupit vstupenky třeba na probíhající Struny podzimu, koik stojí vstupenka do Státní opery nebo do Národního divadla, nebo ještě lépe na Velkou cenu – Masarykův okruh. Navíc by měl vyhodnotit, co taková informace divákům ČT přinese. Být to před listopadem 89, řekla bych si, že je to povinný údaj, který nám má přiblížit těžký život pracujících v zemích, kde radostně nebudují komunismus. Jaký smysl měla tato informce dnes, opravdu nevím. Možná, že mi to někdo vysvětlí…