Tři hřebíčky do vlastní rakve

Hyneme na vlastní blahobyt. Myslím si to dlouhodobě. Ale překvapily mne prostředky, jimiž k tomu dojdeme.. 

Vždy jsem se domníval, že to přijde skrze zhroucení hodnot, jež naši společnost utvářely a skrze vyspění skromnějších civilizaci asijského střihu. Nejen epidemie koronaviru ukazuje, že jsem se zřejmě nemýlil ve výsledku, ale v nástrojích.

1. hřebíček: Jevonsův paradox

Anglický ekonom a matematik Wiliam Jevons již v předminulém století popsal zajímavý jev. Čím větší pokrok a efektivita v technologiích, tím větší poptávka a spotřeba. Existují i současné studie popisující, že majitelé úsporných automobilů mají sklon častěji cestovat, čímž se zvyšuje spotřeba paliva. 1

Podobně je to s úspornými svítidly. S rozmachem LED žárovek lidé svítí častěji a déle. Vlivem toho se paradoxně spotřeba elektrické energie zvyšuje, jak nedávno uvedl The Economist. Nejinak to vyhlíží s rozvojem informačních technologií. Iluze o tom, že s jejich rozmachem již nebude nutné tisknout papíry a dojde k jeho úspoře, se nenaplnila. Naopak. Tiskne se stále, a papíru se v kancelářích spotřebovává díky nízké ceně a snadnosti více (zálohování, archivace, komfort čtení), než v dobách bez PC. 2 "Paradox kanceláře bez papíru spočívá v tom, že vývoj náhrady za přírodní zdroj je někdy spojován se zvýšením spotřeby původního zdroje“ 3  

Textilu jsme schopní zrecyklovat jen tři procenta, plastu jen o něco málo více. Jsme velmi pravděpodobně první civilizací v dějinách zeměkoule, jež nedokáže vrátit většinu toho, co vyrobí, zpět do oběhu, či to nějak použít. Není to katastrofální vizitka vyspělosti?

2. hřebíček: Obezita

Značné paralely lze spatřovat i s civilizačními chorobami, jež nás plnou silou zasáhly. Ekonomický blahobyt euroamerické civilizaci umožnuje vyšší spotřebu a menší výdej lidské energie na její získání, než bylo po tisíciletí běžné. Veškerá doprava je toho dokladem. Kupř. ta letecká. Dnes zlevnila natolik, že mnoho lidí uvyklo letět ráno z Prahy na nákupy do Paříže či na operu do Říma a večer zpět. Čím je něco dostupnější, tím více, namísto kýžených úspor, tím plýtváme. Covid omezení je jen krátké intermezzo.

Stručně – více jíme, méně se hýbeme. Důsledkem je obezita. Bez servítek - jsme tlustí a líní. Zejména Evropané, Severoameričané. I mezi nimi však Češi vynikají. Ukazuje se přímá úměra mezi nadváhou a těžkým průběhem nákazy koronavirem. Se studiemi jsou nejdále v USA. Z výzkumu téměř 400 tisíc pacientů se ukazuje, že u těch s nadváhou je o 113 procent vyšší pravděpodobnost, že skončí v nemocnici, než u pacientů s normální váhou. Pravděpodobnost přijetí na jednotku intenzivní péče je téměř dvojnásobná a riziko úmrtí o polovinu vyšší.

Celoplanetární počty to potvrzují. Dle údajů ze 160 zemí, v nichž nastalo celkem 2,5 milionu úmrtí na covid-19 ke konci letošního února, připadla drtivá většina (2,2 mil.) na země s populací, která má většinově nadváhu. Pravděpodobnost, že člověk zemře na covid-19 je desetkrát vyšší v zemích, kde většina obyvatel trpí nadváhou. Mezi nimi je Česko na čtvrtém místě… Britský The Guardian sestavil na základě údajů Světové zdravotnické organizace neradostný žebříček úmrtí na covid v zemích s nejvyšší obezitou dospělých: 1. Belgie, 2. Slovinsko, 3. Spojené království, 4. Česko, 5. Itálie, 6. Portugalsko, 7. Černá Hora, 8. USA.

Mezi země s nejnižší úmrtností na koronavirus patří například Vietnam, nebo takřka všechny africké země, čili „štíhlé“ populace. Výjimkou na černém kontinentu je Jihoafrická republika. Země z celého světadílu nejbohatší, ale také „nejtlustší“. Ve Vietnamu evidují na 100 tisíc obyv. jen 0,04 úmrtí. Naproti tomu ve vyspělých (rozuměj „tlustých“) zemích je to i více než 2 500 krát pravděpodobnější - v USA 105,7 úmrtí na 100 tis. obyv.,  Itálie 122,7, nebo Česká republika 109. 4

3. hřebíček: Podpora režimů pošlapávající lidská práva

Skrze růžové brýle vlastního pohodlí často nevnímáme, že prostřednictvím našeho ekonomického chování podporujeme utrpení ve světě, režimy totalitní, autoritářské a vůbec země pošlapávající lidská práva. To, že výrobky z Číny, Turecka, Malajsie, Ruska a řady jiných jsou levné, je pro nás samozřejmostí. Víme však, že za nimi často stojí dětská práce, absence zdravotního pojištění či důchodového systému, nebo jen minimální? Že produkty z těchto zemí jsou pro nás levné právě proto, že druzí nemají dostupnou zdravotní péči nebo nemají penzi? Že obchodováním s nimi takové zlo podporujeme a udržujeme?

Ba co víc. Zejména Čína je zemí velkých možností. Třeba lidské orgány na objednávku. Ve vyspělém světě se na vhodného dárce čeká několik let. V Číně několik málo týdnů. Jsou známy i případy, kdy „objednatel“ měl k dispozici orgán za několik dní... Ano, v Číně je přípustné odebírat orgány popraveným vězňům. Ale nejen to. Kde se berou ostatní vhodné orgány? Proč je tak krátká čekací doba na ně? „Zdrojem“ jsou nepohodlné skupiny obyvatel a odpůrci režimu. Kromě odsouzených na smrt např. příslušníci duchovního hnutí Fa-lun-kung, Tibeťané, křesťané, muslimští Ujguři, političtí odpůrci aj. Velmi zvláštně vyhlíží fakt, že těmto skupinám začaly být ve vězeních prováděny krevní testy. Tedy těm, kteří v Říši středu nemají fakticky žádná lidská práva, v zaostalém krutém čínském vězeňství, jsou prováděny drahé zdravotní služby... Příjemcem bývají zpravidla bohatí komunističtí funkcionáři.

Některá svědectví a fakta nasvědčují, že vhodný dárce „čeká živý“, až se objeví žádoucí příjemce. Vzhledem k časovým limitům, nebo omezené časové ischemii orgánů, lze z transplantačních zpráv např. vyvodit, že dárci musejí „čekat v rezervě“ živí jako náhradní k právě probíhajícím transplantacím na operačních stolech.

Kvete orgánová turistika ze zahraničí. Buď příjemce přijede za orgánem na kliniku do Číny, nebo orgán za ním domů. Líbí se nám tyto nehumánní, zvrhlé protilidské praktiky? Ne? Jak potom můžeme být zticha, když pan prezident třese pravicí čínskému protějšku a pomáhá uzavírat obchody s čínskými podniky, nebo se vehementně zasazuje za čínskou vakcínu? Někteří vládní představitelé taktéž. To nám nevadí, že obchodujeme s čínským farmakoprůmyslem, včetně imunosupresiv nutných k transplantacím? 5

Stojí nám obchod s Čínou - bez podmínek - opravdu za to? Je pro nás levnější čínské tričko či televizor větší hodnotou, než čínské transplantační praktiky? Chceme v budoucnu žít v čínských nebo tureckých politických lidskoprávních poměrech? Ne? Tak proč je podporujeme?

Nejsou to „oni“ (politici), kteří tyto věci určují. Ale my – naše lenost, konzum, blahobyt. Nedrtí nás covid-19. Ale my – naše lenost, konzum, blahobyt.

1) SMALL, Kenneth A.; VAN DENDER, Kurt. The Effect of Improved Fuel Economy on Vehicle Miles Traveled: Estimating the Rebound Effect Using U.S. State Data, 1966-2001. UC Berkeley: University of California Energy Institute. 2005-09-21. 

2) FROHLICH, David a Mark PERRY, 1994. The Paperful Office Paradox. B.m.: Hewlett-Packard Company

3) YORK, Richard. Ecological paradoxes: William Stanley Jevons and the paperless office. Human Ecology Review. 2006, 13 (2): 143–147

4) COVID-19 and Obesity: The 2021 Atlas The cost of not addressing the global obesity crisis, March 2021

5) Více info - D. Mattas, D. Kilgour: Krvavá sklizeň; E. Gutmann: Jatka; lpbh.org