Až lékaře bude zajímat nejen naše zlomená noha, ale i zlomená duše

V naší malé zemičce máme 156(!) nemocnic akutní péče. Nad to další odborné léčebné ústavy, eldéenky a další. Ve srovnání s výrazně vyspělejším Dánskem je v ČR (přepočteno na obyv.) 5x více nemocnic a 2,5 více nemocničních lůžek. 

Navzdory tomu se v této severské zemi dožívají lidé delšího věku než u nás. A hlavně se dožívají vyššího věku ve zdraví.

Neplatí tedy, že čím více zdravotníků, tím lepší zdravotnictví či delší délka života populace. Jenomže jsme si zvykli na existenci spousty nemocnic, nejlépe za naším rohem. Na dostupnost dalších lékařů pro každou bolístku. A co nejblíže. A 24 h denně, sedm dní v týdnu. A zdarma. Na dostupnost, naši zjemnělost a nadužívané zdravotní služby (pro pacienta) grátis jsme si zvykli snadno. Jenže…

Na to také systému dochází dech. Lékařů je málo, zdravotních sester je málo. Především nedostatek lékařů a sester v nemocnicích, ale i praktických lékařů, pediatrů, stomatologů, endokrinologů a dalších ambulantních specialistů. Zdravotnictví v naší zemi se nachází v krizi. Chronický nedostatek zdravotníků se překlopil v akutní problém.

Z ministerstva zdravotnictví prosakují informace, že tato patálie by šla řešit snížením požadavků ve vyhlášce o minimálním personálním vybavení zdravotnického zařízení. Rozumějme snížit povinný počet lékařů a sester např. na oddělení nemocnic. Potěš koště! Již tak přetížení zdravotníci nemající nyní dostatek času na pacienta by dostali ještě větší nálož práce. Ale papírově by jich byl rázem dostatek…

Celé je to asi jinak. Českému zdravotnictví neschází erudice, technická vyspělost, dostatek lůžek. Ani léky či přístrojové vybavení. Ani peníze. Jeho vyspělost, kvalita a dostupnost pacientovi snese nejpřísnější světová měřítka. Naopak mu spíše schází úcta k člověku, úcta k neopakovatelné lidské bytosti. Schází mu něha, laskavost a čas lékařů a sester na pacienta. To však u přetížených a vyčerpaných zdravotníků nelze očekávat.

My, pacienti, to politické reprezentaci příliš neulehčujeme. Až však přijmeme skutečnost, že síť nemocnic je u nás poplatná době kdy císařpán poručil, aby sedlák, když ráno zapřáhne, do večera byl ze špitálu zpátky na gruntě, může se situace zlepšit. V čase dálnic, sanitek, záchranářských helikoptér, telemedicíny aj. se vpravdě řada špitálů dá zavřít bez náhrady a nikomu se z toho objektivně nepřitíží.

Do té doby si to politici ze strachu z voličů nedovolí. Odneseme to nakonec my všichni. Nebo vám se chce stonat s vážnou nemocí ve špitále, kde není ani dostatek personálu, ani erudice? V nemocnici, kde zdravotníky zajímá jen choroba, ale ne pacient?

Dobře nám bude, když se budeme cítit v bezpečí. Když lékaře bude zajímat nejen naše zlomená noha, ale i zlomená duše. A k tomu nás nepřivede sebevětší množství nemocnic, ani moderní budovy, komfortní vybavení či robotická operativa.